This document presents a collection of selected excerpts from the book "Knight of the Black Race" by the traveler and ethnographer N. N. Miklucho-Maklaj, as recorded in a manuscript notebook. The notes focus on the author's relationship with solitude and nature during his expeditions to New Guinea. Miklucho-Maklaj expresses a strong preference for isolation, deliberately choosing to live away from villages to avoid the noise of human activity, such as shouting, crying children, and barking dogs. He highlights the profound sense of peace found in the sounds of the sea, wind, and birds. Through his descriptions, including a vivid moment of finding beauty in a lightning flash during a storm, he reveals how nature restores his mental well-being. The excerpts conclude with his reflection that he finds true relief and contentment only when alone in the wilderness. This text provides a psychological insight into the famous explorer's need for tranquility to maintain his composure and focus.
Miklucho-Maklaj1 [1954]
Rytíř černého plemene – cesty Miklucho-Maklaje
Mladá fronta, P[ra]ha 19532
Přel. Ing. Alexej Kist
371 stran
str. 34:3 Nechtěl jsem se usídlit přímo ve vsi a ani ne v její blízkosti, protože …; za třetí mám velice nerad hluk a obávám se, že by mne poblíž vsi znepokojovalo a rozčilovalo pokřikování dospělých, pláč dětí a vytí psů.
str. 42: Po odjezdu korvety zde panuje ticho, mně vždy příjemné; není skoro slyšet lidskou řeč, hádky a nadávání; pouze moře, vítr a občas nějaký pták porušují všeobecný klid.
str. 65: Velice lituji, že jsem se ubytoval pod jednou střechou s druhými. Je to naposled.
str. 86: Tato vesnice na mne vždy působí příjemným dojmem; tak je v ní vše čisté, zelené, útulné. Lidí není mnoho; nekřičí a vítají mne teď bez všelijakých hlučných demonstrací, jak tomu bylo dříve. Pouze ptáci, přelétající se stromu na stromu nebo rychle letící mezi nimi, ruší blahodárný klid.
str. 88: Najednou jasný blesk ozáří svým modravým svitem jak daleký obzor, tak i bílý příboj, dešťové kapky, celý les, každý lísteček, dokonce trn, který právě bodl do ruky; pouze jedna vteřina – a zase je vše černé, mokré a nepohodlné; avšak tato vteřina stačí, aby mi krása, která mne obklopuje, vrátila dobré duševní rozpoložení, jež mne zřídka kdy opouští, jsem-li v krásné krajině a nejsou-li kolem mne lidé, kteří mne unavují.
str. 100: Velmi často si myslím, jak dobře jsem udělal, že jsem to zařídil tak, abych neměl sousedy příliš blízko.
str. 101: Je zvláštní, jak samota různě působí na lidi. Já si úplně oddechnu…4
1 Jde o rukopisné poznámky v sešitě A5 s pořadovým číslem „05“. – Pozn. red.
2 Menším písmem připsáno „I. vyd.“; tento údaj v tiráži je však chybný, ve skutečnosti jde o 2. vydání (N. N. Miklucho-Maklaj, Rytíř černého plemene. Cesty Miklucho-Maklaje, přel. A. Kist, Praha 19532). 1. vydání titulu vyšlo v r. 1949 v nakladatelství Orbis. – Pozn. red.
3 Čísla stran jednotlivých výpisků odkazují k paginaci uvedeného titulu. – Pozn. red.
4 Zde výpisky končí; další listy jsou ze sešitu vytrženy (následují nákresy schémat a seznam úkolů patrně pocházející patrně z dubna 1975). Text v knize na str. 101 pokračuje: „Já si úplně oddechnu a jsem spokojen jenom tehdy, když jsem sám, a uprostřed této nádherné přírody je mi v každém ohledu zcela dobře, mimo ty dny, kdy mívám zimnici.“ – Pozn. red.