This text explores the shift in the nature of philosophical inquiry, where an experimental approach increasingly takes precedence over the construction of rigid systems. While systematicity remains a necessary tool, it is viewed as having a secondary, auxiliary function. The core of philosophizing lies in the critical reflection on things taken for granted and the active search for hidden assumptions that shape our understanding of the world. A philosopher must not limit themselves to resolving obvious contradictions but should intentionally construct alternative perspectives even where everything seems unquestionable. This process is not driven by a desire for mere originality but by the aim of revealing previously overlooked crossroads and open paths. Proactively identifying these alternatives allows for better orientation before the need for new solutions becomes a matter of urgent necessity. A key element of this method is paying close attention to anomalies and unusual phenomena, which serve as signs pointing toward unexplored directions of thought.
[Experimentální charakter filosofování]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 21. 2. 1998
- This is a part of the original document:
- 1998
[Experimentální charakter filosofování]
Experimentální charakter filosofování nabývá, jak se zdá, stále větší převahy nad vytvářením systémů. Bez systematičnosti se ovšem filosofování neobejde, ale má vždy jen služebný charakter (což si mnozí starší filosofové neuvědomovali). Filosof si proto nejen musí všímat rozporů a vůbec všech problematických míst v tom, jak většina jeho současníků chápe svět, ale musí se pokoušet o alternativní chápání i tam, kde se nic rozporného ani jinak problematického nijak nápadně neukazuje. To znamená, že si nejen s velikou pozorností musí všímat všeho neobvyklého, ale musí aktivně vyhledávat nejrůznější skryté předpoklady toho, co je navenek jeví jako naprosto samozřejmé, aby odhalil jejich nesamozřejmost. Není tomu tak proto, že se chce ustavičně odlišovat, že chce být za každou cenu jiný než většina, ba než všichni ostatní, ale protože odhalení nesamozřejmosti představuje vždycky rozcestí, které bývá přehlíženo, a tím i jakousi otevřenou cestu (nebo i více cest), na které nikdo nepomyslil. Někdy je nalezení nových cest vyslovenou nezbytností, ale daleko nejlepší možností je mít co nejlepší povědomost o nejrůznějších rozcestích a o alternativních cestách, po nichž by bylo možno se na nich dát, ještě daleko předtím, než nás k nějakému takovému hledání bude tlačit nezbytnost. S tím souvisí také nezbytnost, věnovat velkou pozornost všemu neobvyklému a překvapivému, ze všeho běžného a navyklého vybočujícímu, protože velmi často taková vybočení a nejrůznější anomálie mají charakter znamení, poukazu směrem, kterým jít by nás jinak nenapadlo.
(Písek, 980221-2.)