This text summarizes J. L. Hromádka's introductory lecture on the relationship between theology and philosophy. Hromádka identifies three primary reasons for addressing this topic. First, philosophy has regained immense relevance as modern society is constructed upon specific ideologies with historical roots far deeper than contemporary political formulations. Second, he argues that theologians must engage with philosophical principles because human beings are naturally philosophical, making metaphysics an inherent habit, whereas becoming a theologian is an arduous task that is not self-evident. Third, Hromádka explores the Church's responsibility toward the secular world. While the Church is not "of the world," it exists within it and cannot ignore the philosophical ideas that organize society and human history. The central challenge involves determining how theological principles can be projected into earthly spheres, such as law or philosophy, and how the Church should exercise its responsibility beyond its own borders within the broader struggle of the human spirit.
Theologie a filosofie
docx | pdf | html
◆ article, Czech, origin: 5. 3. 1950
- in: Mlat — 5. 3. 1950, Ladislav Hejdánek (ed.), Praha: samizdat, 1950, n. 3, p. 1–2 ◆ publication
Theologie a filosofie
Hromádka zahájil své přednášky na Husově fakultě minulý čtvrtek (tj. 2. t.m.). V podstatě uvedl tři důvody, proč se uvedeným tématem zabývá.
1) Dnes se filosofie opět stává relevantní, na světovém názoru opět záleží. Celá společnost má být budována na určité ideologii. I je třeba si klást otázku: které jsou to principy, na nichž se dnes v po sledu staví? a jak na to reaguje theolog? Je třeba při tom pamatovat, že tu jde o něco, co přesahuje hranice jmen Marx, Engels, Lenin, Stalin - poslední principy dnešního úsilí mají daleko starší kořeny; těmito muži byly jen nově vyhmátnuty a formulovány.
2) Někteří theologové jsou v nebezpečí, že znehodnocováním filosofie oslabí svou theologii. Je třeba pamatovat, že od počátku theologové vedli ustavičný, byť někdy jen latentní zápas s posledními principy filosofickými. Bylo a je to nutné, protože přirozený člověk jest filosof; filosofie se rozumí sama sebou, metafysika je habitem člověka. Protože však theologie se nerozumí sama sebou (není těžšího úkolu než se stát theologem), musí se theologie nějak vyrovnat s principy a kategoriemi filosofickými.
3) Církev pracovala [asi spíš usilovala, pozn. red.] vždycky ve své nejvlastnější podstatě o to, aby byla. I když není ze světa, ví ovšem, že je na světě, a nemůže se neobírat tím, co je za jejími hradbami: nemůže se neobírat těžkostmi tohoto světa. Svět a společnost však nikdy nebyly organisovány bez idejí filosofických; ano, dějiny filosofie právě jsou obrovským dramatem v zápase lidského ducha o zvládnutí světa. A tu je problémem, jak dalece je církev odpovědna za to, co se děje ve světě; a hlavně je problémem, jak promítnout odpovědnost církve za její hranice. Otázka zní: je možno, abychom principy theologické promítli do sféry pozemské, tj. např. do myšlení filosofického, právního apod.?
To je asi tak to nejpodstatnější z první přednášky. (Honza ostatně vydá přesnější zápis, jak se zdá.) Měl bych nyní několik poznámek, ale nechám si je až na příležitější místo. Půjde hlavně o Hromádkovo pojetí filosofie jako přirozeného myšlení; bude však třeba počkat, až pochopíme tento názor lépe a přesněji.