The 1962 report from the meeting of Czechoslovak microbiologists and epidemiologists in Luhačovice evaluates the state and prospects of these fields in socialist Czechoslovakia. While acknowledging significant advancements supported by the state, the participants highlight critical deficiencies in personnel and material resources within the anti-epidemic service. A major concern is the shortage of qualified specialists, with one epidemiologist serving over 100,000 inhabitants, a ratio deemed insufficient for public health and national defense. The report proposes establishing a unified network of microbiological diagnostic laboratories within the Hygienic-Epidemiological (HE) stations and integrating hospital laboratories into this system. Emphasis is placed on advancing virology, immunology, and collaboration with veterinary services. The document urges the Ministry of Health to urgently increase staffing to achieve a ratio of one epidemiologist per 50,000 inhabitants and to ensure systematic methodological guidance through research institutes. The ultimate goal is to accelerate the transfer of scientific knowledge into practice and enhance the prevention of mass diseases.
Zpráva z pracovních dnů čs. mikrobiologů a epidemiologů v Luhačovicích [1962]
Účastníci pracovních dnů, uspořádaných ve dnech 25. —27. dubna 1962 sekcí čs. mikrobiologů a epidemiologů Čs. lékařské společnosti J. Ev. Purkyně v Luhačovicích, konstatují:
V posledních letech došlo k velkému rozmachu vědecké i praktické práce v oborech epidemiologie, mikrobiologie, virologie a imunologie ve zdravotnické službě a v příbuzných oborech veterinární služby. Tento rozmach byl umožněn díky velké podpoře a pozornosti, kterou naše socialistická společnost věnuje vědě a rozvoji zdravotní péče o člověka.
Přes značné pokroky i úspěchy v práci, z nichž mnohé mají i světový význam, přetrvávají na všech úsecích protiepidemické i laboratorní práce velké nedostatky. Prohlubující se poznání problematiky nemocí, které stále ve vysoké míře ohrožují zdravotní stav našeho obyvatelstva i domácího zvířectva, nutného pro zajištění výživy lidu, ukázalo, že je velká disparita mezi potřebami kvalifikovaných odborných pracovníků pro řešení úkolů a mezi skutečným stavem. Tempo personálního a materiálního vybavení protiepidemické služby vážně zaostává za potřebami. Není možno se smířit se stavem, že na jednoho epidemiologa připadá více než 100 000 obyvatel. Také úroveň mnohých mikrobiologických laboratoří zejména v okresech je nízká a nedává záruku kvalifikované práce, potřebné pro diagnostiku nemocí, zvláště není v krajích dostatečně zajištěna možnost virologické práce a pro nedostatek kádrů vážně zaostává imunologický výzkum i výroba.
Účastníci pracovní konference proto naléhavě doporučují ministerstvu zdravotnictví zvážit dnešní stav vybavení protiepidemické služby s přihlédnutím nejen k současným potřebám, ale i hlediskům obrany státu. Všichni jednomyslně vycházejí z předpokladu, že v rámci zdravotnické služby má existovat jen jediná a jednotná síť pro mikrobiologickou diagnostiku (včetně virologické, parazitologické a imunologické), a to v rámci hygienicko-epidemiologických stanic. Tato zásada vychází z předpokladu jednotného odborného vedení mikrobiologické diagnostiky, užívající i jednotných pracovních postupů a kritérií, které jsou předpokladem správné interpretace a srovnání výsledků.
Pokud ještě dnes existují izolované a často v úplné izolaci pracující nemocniční mikrobiologické laboratoře, měly by být v blízké době začleněny do rámce HE služby.
To se přirozeně netýká pracovišť výzkumných ústavů a lékařských fakult, které ovšem v jiné úrovni a v různých otázkách úzce spolupracují s HE službou a pomáhají jí zejména při zvyšování kvalifikace kádrů. Po podrobném projednání mnohostranné problematiky práce a úkolů v epidemiologii, mikrobiologii, virologii, parazitologii a imunologii na úseku HE služby je zřejmé, že existují vážné disproporce mezi potřebou našeho socialistického zdravotnictví a skutečným stavem. Jsou v podstatě podmíněny třemi hlavními faktory.
1. Prvý z nich je obrovský rozmach nových poznatků v oborech epidemiologie, mikrobiologie, virologie a imunologie v celém světě, které neobyčejně rozšiřují množství správného poznávání, léčení a zejména i prevence nakažlivých nemocí a jejich následků.
2. Veliká podpora vědeckého výzkumu v našem státě po roce 1948 také umožnila nejen, že mnohé z poznatků dosažených ve světě jsou urychleně u nás uplatňovány, ale čs. vědečtí pracovníci se sami v řadě otázek i na celosvětovém rozvoji poznatků aktivně podílejí.
3. Nedílnou součástí výzkumu v těchto oborech je urychlený převod do praxe. Tato zásada byla v HE službě vždy uskutečňována.
Ale v posledních letech tento úkol stále ve větším a větším rozsahu nemůže být uskutečňován soustavně a rovnoměrně tak, jak by úroveň poznání a potřeba našeho zdravotnictví vyžadovala. Kádrové vybavení HE služby na úseku epidemiologie, mikrobiologie, virologie a imunologie – počtem pracovníků a stupněm znalostí, které bylo možno zatím v budování služby za krátkou dobu dosáhnout, nestačí totiž k přejímání všech poznatků, pracovních postupů a vyšetřovacích metod, tak jak by to bylo dnes možné a hlavně nutné, v zájmu zdravotnické služby a zdraví našeho lidu.
Na dalším rozvoji epidemiologie, mikrobiologie, virologie, imunologie a co nejrychlejším využívání nových poznatků má zájem ovšem celá zdravotnická služba. Zejména to platí pro nás, neboť právě v podmínkách socialistické společnosti prevence nemocí přenosných a jejich nebezpečných následků máme optimální podmínky pro jejich realizaci.
Současný rozvoj a uplatnění epidemiologie ve zdravotnictví v celém světě i konkrétní zkušenosti v řadě vážných problémů v ČSSR názorně ukazují, jak metody práce, které se osvědčily v řešení problematiky infekčních chorob, mohou být s velikým prospěchem používány i při studiu a řešení problémů na úseku jiných hromadně se vyskytujících nemocí. Proto dnes před epidemiology, jejichž primárním úkolem je plánované řízení a organizace boje proti vzniku a šíření nemocí infekčních a jejich následků, stojí další závažný úkol. Poskytovat metodickou pomoc i ostatním oborům zdravotnictví při studiu nemocí s hromadným výskytem.
Z toho plynou i vážné nároky na další, nejen kvantitativní, ale i kvalitativní růst úrovně protiepidemické služby.
Na úseku mikrobiologie, virologie, parazitologie a imunologie stojíme hlavně před těmito problémy:
1. Zkvalitnit úroveň základní mikrobiologické diagnostiky pro potřeby klinické praxe. To znamená i hledisko nejvyšší odborné úrovně práce při současné dostupnosti a rychlosti v rozpoznávání nemocí, u nichž je možná kauzální léčba a současně potřeba rychlých a účinných protiepidemických opatření. To předpokládá urychlené dobudování mikrobiologických laboratoří v rámci OHES.
2. V krajských HE stanicích mají být prováděna především vysoce specializovaná vyšetření mikrobiologická, virologická, imunologická a parazitologická, vyžadující zvláštní vybavení a větší počet úže specializovaných odborníků a laboratoří. V jejich odpovědnosti je i péče o odborné vedení a soustavné zvyšování úrovně práce laboratoří v okresech.
3. Ústavy epidemiologie a mikrobiologie v Praze a Bratislavě v úzké spolupráci i s ústavy ČSAV, lékařských fakult a Ústavy pro doškolování lékařů odpovídají za vrcholné odborné vedení a neustálou metodickou pomoc a zvyšování úrovně práce krajských HE stanic a tím i celé služby. To umožní i další rozvoj a spoluúčast HE stanic na řešení výzkumných úkolů.
4. Nedílnou součástí těchto úkolů je i neustálé přenášení výsledků výzkumu i praxe odborným tiskem a činností v rámci Sekce epidemiologů a mikrobiologů lékařské společnosti J. Ev. Purkyně. Přednášková i publikační činnost v oborech epidemiologů a mikrobiologie se má současně rozvíjet i v jiných sekcích a časopisech (zejména Časopis lékařů českých, Praktický lékař) a tak ovlivňovat celou zdravotnickou veřejnost.
5. Z jednání znovu vyplynula nutnost dalšího rozvoje a prohloubení co nejužší a v minulosti osvědčené spolupráce s epizootology a mikrobiology, virology, parazitology a imunology veterinární služby nejen na řešení společných problémů a nemocí ohrožující současně člověka, ale i zvířata jako zdroje kvalitních potravin. Zvláště byla zdůrazněna nutnost sjednocení a standardizace pracovních postupů a kritérií.
Proto jednomyslně doporučujeme:
1. Nejpozději v průběhu roku 1963 doplnit stav epidemiologů, aby v každém okrese byl aspoň jeden epidemiolog na plný pracovní úvazek.
2. Změněné podmínky vyplývající ze široké dostupnosti a bezplatnosti zdravotnické péče a nové obrovské úkoly na úseku epidemiologie vyžadují, aby bylo zrychleno tempo naplňování orientačních relací výhledového počtu kádrů na úseku epidemiologie, tak aby se co nejdříve dosáhlo stavu, v němž na jednoho epidemiologa připadá nejvíce 50 000 obyvatel.
3. Neobyčejně aktuální je i urychlený růst počtu pracovníků na úseku mikrobiologie, virologie a imunologie. Je to především i v zájmu samotné léčebně preventivní služby. Proto doplňování kádrů na úseku mikrobiologie (virologie atd.) musí se v budoucnu dít nejen z malého počtu absolventů hygienické fakulty, ale i ze všech ostatních lékařských fakult, kde už během studií řada talentovaných studentů má zájem o práci v oborech mikrobiologie.
4. Účastníci celostátního sjezdu čs. epidemiologů a mikrobiologů doporučují ministerstvu zdravotnictví, aby, nejlépe v rámci poradního sboru hlavního hygienika a vědecké rady ministerstva zdravotnictví, skupiny pracovníků z výzkumu i praxe vypracovaly v nejbližší době na základě podrobných rozborů situace, návrhy na zabezpečení rozvoje a úspěšného plnění úkolů na úseku epidemiologie a mikrobiologie (virologie, parazitologie, imunologie) a aby se o tento rozvoj soustavně staraly.
L. H., Praha 10, Šrobárova 48