This article explores the history and current state of German translations of works by the Czech philosopher Emanuel Rádl. Commemorating the anniversaries of Rádl's birth and death, it maps the efforts to make his thought accessible to German-speaking audiences. The text first discusses the private translation activities of Bohumil Šplíchal, who published limited editions of key works such as Consolation from Philosophy and On the German Revolution. However, the primary focus is on the new German translation of Consolation from Philosophy, published in 2002 in the prestigious anthology Tschechische Philosophen im 20. Jahrhundert as part of the Czech Library series. This volume also features works by other prominent thinkers, including Jan Patočka and Václav Havel. The author reflects on the accuracy and bibliographical details of this new edition, noting minor inaccuracies regarding the translation's status as a first edition. Additionally, it references Shimona Löwenstein's monograph as a vital secondary source on Rádl in German.
Rádl v nových německých překladech
Emanuel Rádl, jehož 60. výročí smrti jsme letos vzpomněli a jehož 130. výročí narození budeme vzpomínat v příštím roce, publikoval už za svého života řadu svých statí, ale i knih a knížek také v němčině nebo jenom v němčině; v posledních letech se však nových překladů dočkaly některé jeho texty, které zatím zůstávaly německému čtenáři nedostupné. S podivením tu shledáváme hned dvojí překlad Útěchy z filosofie. První pořídil Bohumil Šplíchal, dlouhé roky žijící v Německu, vlastně spíš jako zanícenec. Přeložil hned několik textů a vlastním nákladem je „vydal“ jen v omezeném počtu několika exemplářů, aby je mohl věnovat především univerzitní knihovně v Erlangen-Nürnberg (a několika přátelům). Ve svém výběru pro německého čtenáře nebyl po mém soudu vždycky nejšťastnější; zejména ve svých 10 přeložených kapitolách z Rádlových Dějiny filosofie (překlad je z r. 1998: „ 10ausgewählte Kapitel aus Geschichte der Philosophie“ , 117 str.) sáhl po novověku a moderní době, a poskytl tak nejspíš nahodilému a většinou jen letmému čtenáři snadnou možnost knížku odložit a důkladněji se jí nezabývat. Ještě o řadu let dříve přeložil B. Šplíchal pozoruhodně jasnozřivý pamflet „O německé revoluci“ („Über die deutsche Revolution“, 138 str.), původně Rádlem vydaný ještě v roce Hitlerovy „Machtübernahme“ (převzetí moci – 1933); první verze překladu pochází z roku 1988, revidovaný překlad z r. 1997. A v roce 1988 přeložil Šplíchal do němčiny a stejným způsobem vydal také „Útěchu z filosofie“ („ Trost in der Philosophie“, 113 str.), revidovaný překlad pak znovu v r. 1995.
Když jsem se o Šplíchalových překladech dozvěděl, požádal jsem ho o jejich zapůjčení mému asistentovi Janu Kranátovi, který tehdy (1999-2001) pobýval studijně nějaký čas v Německu. Bohumil Šplíchal byl tak velkorysý, že mi všechny tři svazky poslal, takže jsem v zimním semestru 2000-2001 mohl vybraná místa z Útěchy číst v semináři s několika zahraničními studenty (kromě několika českých studentů, kteří se také semináře účastnili).
V letošním roce však vyšel nový německý překlad „Útěchy z filosofie“, který byl zařazen do svazku, věnovaného několika českým filosofům („Tschechische Philosophen im 20. Jahrhundert“, Deutsche Verlagsanstalt, Stuttgart-München 2002, 469 str.); najdeme tam výbor filosofických dopisů Ladislava Klímy Miloši Srbovi, Rádlovu Útěchu z filosofie, Patočkovu studii, kterou známe pod názvem Kolem Masarykovy filosofie náboženství, přejmenovanou však na „Die Sinnfrage in der Epoche des Nihilismus – Masaryk – Dostojewski – Kant – Nietzsche – Heidegger“, Havlův text Politika a svědomí, a posléze Kosíkova Jinocha a smrt. Autory a texty vybral Ludger Hagedorn, který sám pořídil také překlad Klímy a Patočky; Rádla a Kosíka přeložil Markus Sedlaczek, Václava Havla Joachim Bruss. Všechny texty s výjimkou Havlova jsou označeny jako první překlady do němčiny (což v případě Rádlovy Útěchy neodpovídá, jak jsme před chvílí mohli konstatovat). Kniha vyšla v tzv. „České knižnici“ (Tschechische Bibliothek), založené z iniciativy Nadace Roberta Bosche (editoři: Peter Demetz, Jiří Gruša, Peter Kosta, Eckhard Thiele a Hans Dieter Zimmermann); knižnici zaštítili prezidenti obou stran, Václav Havel a Johannes Rau.
Neměl jsem zatím možnost podrobněji přezkoumat přesnost tohoto nového překladu Rádlovy Útěchy, ale na první pohled jde o překlad dobře čtivý a Rádlovi věrný; krom zmíněné nepřesnosti údaje o tom, že jde o „první překlad“ je třeba krátkému komentáři o Rádlovi (str. 458-59) vytknout, že zmiňuje poslední vydání ve Votobii z r. 2000 jako „vylepšené“, ačkoliv ve skutečnosti jde především o vydání předchozí, rovněž v poznámce zmíněné, uskutečněné v nakladatelství Libertas-Svoboda v r. 1994, založené na důkladném porovnání nejen všech dosavadních tištěných vydání, ale především na jejich srovnání s rukopisem; této velké práce se ujal autorův synovec MUDr. Vladimír Rádl, kterému rukopis k tomu cíli poskytla rodina zemřelého Josefa Navrátila, a tím odstranil všechny pochybnosti o autenticitě textu (jak je např. kdysi vyjádřila Šimona Löwensteinová ve své česky vydané knížce o Rádlovi). V poznámce k německému překladu je upozorněno také na německou knížku Shimony Löwenstein, „ Emanuel Rádl. Philosoph und Moralist“ (Frankfurt a. M-Berlin 1995), dosud zřejmě jedinou německou práci o Rádlově myšlení s celkovým zaměřením.