This meditation, titled "Reflection as a New Beginning," explores the crucial role of reflection in human thought and philosophy. Professor Ladislav Hejdánek emphasizes that reflection enables conceptual thinking to transcend mere objective reality and engage with what is essential and intangible for humans. Philosophy, in essence, is reflection, aiding specialized sciences in controlling their own thinking, which can become opaque due to specialization. Reflection involves stepping back from the current thought process and examining it, akin to retrospectively analyzing one's own mistake during a repair. This allows for distinguishing one's own actions from external circumstances and identifying the source of a problem. However, more significant than merely uncovering flaws in scientific procedures is what reflection offers in self-knowledge. While ancient calls to "know thyself" often led to the creation of objective images of humanity, true reflection reveals humans as responsible subjects responding to non-objective challenges. Consequently, in contemporary thought, the responsible subject and reflection emerge as central themes.
Reflexe jako nový počátek [cyklus Meditace]
docx | pdf | html | digitized
◆ speech, Czech, origin: 20. 1. 1994 ◆ note: pro Český rozhlas
- Related preparatory texts:
- Reflexe jako nový počátek [cyklus Meditace]
Reflexe jako nový počátek [cyklus Meditace] [1994]
[strojový, neredigovaný přepis – model Gemini 3 (flash/pro) – únor 2026]
--- (Reflexe jako nový počátek¤.flac) ---
Jiný hlas: Meditace profesora doktora Ladislava Hejdánka.
Hejdánek: Reflexe jako nový počátek. Reflexe, chápeme-li ji správně, ukazuje, jak pojmové myšlení nemusí nutně troskotat všude tam, kde už nejde jen o předmětnou skutečnost, ale o to, co je pro člověka neskonale důležitější a co nemůže být předmětně uchopeno a myšleno. Filosofie vlastně není ničím víc než reflexí. I když ještě zdaleka ne každá reflexe už může být považována za filosofickou.
Význam reflexe v evropské myšlenkové tradici snad ani nemůže být nikdy přeceňován. Dnes se zdá být stále zřejmějším, že právě jako reflexe plní filosofie nebo by alespoň měla plnit nenahraditelné služby všem odborným vědám. Už jenom proto, že ty pro svou specializaci ztratily nejen právo a kompetenci, ale především schopnost účinně kontrolovat své vlastní myšlení.
Bez kvalitní filosofické pomoci je tak ohrožena sama vědeckost vědy. Neboť žádný specialista není pro takovou sebekontrolu dosti kompetentní. Je to však otázka, v čem nejhlouběji význam filosofické reflexe spočívá, a právě toto objasnit může jenom filosofie.
V reflexi odstupuje myslící od toho, čím se právě myšlenkově zabýval a na co byl soustředěn, a zajímá se alespoň přechodně o to, jak vlastně ta jeho činnost vypadala. Důležitost takového soustředění dobře známe z denní praxe. Když se nám stane při domácí opravě vypínače, že jsme vyhodili pojistky, je velmi užitečné si vzpomenout na každý detail toho, co jsme v posledních chvílích dělali. Jinak totiž se nám podobný malér může stát znovu a nebo můžeme vyrazit pojistky v celém domě nebo dokonce bloku.
Když se takto ve vzpomínce soustředíme na to, co jsme přesně udělali, máme všechny předpoklady k tomu, abychom od sebe odlišili na jedné straně to, co jsme sami podnikli, a na druhé straně to, co to udělalo, co se ve výsledku stalo. To znamená, že jsme schopni rozlišit ve své akci to, co padá na vrub nám, našemu postupu, našim představám, našim cílům a způsobům jejich dosahování, oním praktickým jednáním, od toho, co spadá na vrub věcným okolnostem, v našem případě takovému předmětu, jakým je vypínač.
V zásadě jsou tu možné dvě verze. Buď jsme udělali chybu my, a nebo je vadný vypínač. Sám výsledek, totiž vypadnutí pojistek, nemůže rozhodnout o tom, kde byla chyba. Na to musíme přijít, když podrobíme ve vzpomínce a v reflexi rozboru celý postup toho, co jsme přesně udělali.
V případě vadného vypínače je nám to všechno vcelku jasné. Horší už to bude tam, kde nepůjde o vypínač, ale třeba o užití určitého pojmu nebo o jistý úsudek, který může být vadný, nebo o celkově vadný myšlenkový postup, celkovou strategii nějakého zatím myšleného projektu a tak dále. Nicméně ani to ještě není to nejdůležitější, co nám reflexe může poskytnout.
Takovéto reflexe, které si za svůj cíl zvolily co nejpodrobnější poznání předmětné skutečnosti tím, že odhalují vady vědeckého nebo předmětně myšlenkového postupu, mají už dlouhou tradici. Většinou však zůstávalo nepovšimnuto něco velmi důležitého. Tak jako díky reflexi můžeme přesněji a spolehlivěji poznávat předmětnou skutečnost, můžeme v reflexi stále lépe poznávat také sami sebe.
Ve starém Řecku byli sice všichni filosofové stále ještě oslovováni delfskou výzvou poznej sebe sama, ale nejen oni, nýbrž potom i pozdější evropští filosofové odpovídali na tuto výzvu velmi nepřiměřeně tím, že vytvářeli předmětné obrazy člověka. Ačkoliv člověk je především podmět, subjekt, to jest odpovědná, na nepředmětné výzvy odpovídající bytost. A tak se navzdory některým pokusům tuto cestu zproblematizovat nebo docela nahradit stává nejenom odpovědný subjekt, ale právě reflexe jedním z nejvýznamnějších témat současného myšlení.
Jiný hlas: Vyslechli jste závěrečnou meditaci profesora Ladislava Hejdánka, kterou přednesl sám autor. V neděli ve stejnou dobu zahájí cyklus svých čtyř meditací docentka Miluše Kubíčková.