This discussion explores Jan Patočka's relationship with Catholic and Protestant Christianity and his broader philosophical orientation. Patočka's close relationship with his wife and daughters, who were Catholic, suggests a potential "flirtation" with Catholicism. However, he also maintained close contact with Protestant circles, published in Křesťanská revue, and held significant discussions with Jan Souček, indicating his deep interest in Protestant theology, which was largely inconceivable for many Catholics at the time. His family background was not religiously defined, with his father being more of an Enlightenment rationalist. Patočka's writings display both a warm attitude towards Protestantism and criticism of Catholicism, as well as, conversely, uncritical adoration of Catholicism and aversion to Protestantism, exemplified in the preface to Scheler. The discussion suggests Patočka's oscillation not only between Catholicism and Protestantism but also between positivism and Husserlianism, and even between logical and mythical thinking, with a certain tendency towards irrationality.
Diskuse o přirozeném světě [1973]
[strojový, neredigovaný přepis – model Gemini 3 (flash/pro) – únor 2026]
--- (Přirozený svět (4)¤.flac) ---
Jiný hlas: Patočka je jaksi sblížen s nějakou vírou katolickou?
Hejdánek: To je těžko říct. Jeho žena byla katolička a z nejstarších dcer je teda velice orientována katolicky. Patočka tak koketoval... Ano, do jisté míry a tak koketoval zároveň teda s katolictvím a zároveň s protestantismem. Tak konkrétně prostě trvale byl v kontaktu, v takovejch úzkejch kontaktech...
Jiný hlas: [nesrozumitelné] já s tím souhlasím...
Hejdánek: Počkejte chvíli, chci říct, že třeba pro katolíka brzo po válce nebo před válkou, za války, bylo ještě vůbec nemyslitelný před Vatikánem nějak brát vážně katolickou teologii. Patočka se tím zabejval. Patočka o tom psal recenze, když nemoh nic jinýho, tak publikoval v Křesťanský revui třeba. Velice důvěrně a často, frekventovaně se stýkal se Součkem, vedli dlouhý zásadní rozhovory. Tedy o tom není pochyby, že to všechno s ním muselo mít vliv, kterej způsobil přinejmenším to, že se vymykal z takovýho běžnýho standartu katolickýho.
Jinak jeho rodina teda nebyla ani katolická ani protestantská, tak jeho otec byl takovej racionalista, osvícenec, učitel. No a teda je zvláštní, jako by se nemoh rozhodnout. On má partie v různejch recenzích, článcích neobyčejně vřelý, doklad takovýho vřelýho vztahu k protestantismu. A velmi kritický partie vůči katolictví. A zas na druhej straně najednou z ničeho nic ho něco rafne, něco si přečte nebo ho něco napadne nebo to najednou vidí jinak a má takový strašlivý partie, dokonce nepravdivý, že to vypadá skoro jako nějaká nekontrolovaná averze vůči protestantství a zase taková nekritická, takřka adorace katolictví. To příklad je teda v tý předmluvě k Schelerovi, Místo člověka v kosmu. Tak tam má několik naprosto nespravedlivejch, křiklavejch tvrdostí, notabene nezaloženejch na skutečnosti. Tam prostě vlastně špatně, to byla příležitost, takřka Rádlovsky se tam chopil příležitosti, aby řek, co měl na mysli bez ohledu na fakta. A najednou mluví o Schelerovi. Takže to je v úplným rozporu s tím textem, kterej pak následuje. Na což jsem neopomněl v té recenzi ukázat taky, protože mě to namíchlo. Ale tak je to těžko.
Jiný hlas: [nesrozumitelné] Takže jak to vykládáte, to je teda jako oscilace mezi katolictvím a protestantismem, ale tedy v každým případě jako...
Hejdánek: Tedy ono je to oscilace mezi pozitivismem a husserliánstvím a křesťanstvím. A v rámci křesťanství je to oscilace mezi protestantismem a...
Jiný hlas: On to nikdy neformuloval jako...
Jiný hlas: Já myslím, že...
Jiný hlas: Počkejte. Je to ještě vůbec oscilace mezi vopravdu myšlením logickým a mytickým? Nebo tendencí k němu? To je ta představa, že teda člověk je svépravný a mocný a tak dále, to všechno, k čemu se dá potom až nepříčetně zdůrazněnému říct ten subjektivismus. Protikladem je opravdu něco, co tady zřejmě nebylo v těch formulacích dostatečně zreflektováno, ale čehož sugesce na mě například působila, ať už jsem viděl pak za to jakkoliv. A to je něco iracionálního v něm, skutečně iracionálního, to nemusí být pouhá koketérie s tím světem mýtu, to je opravdu... [nesrozumitelné]