A Persian proverb suggests that the wise contemplate what they will say, while the unwise ponder what they have said. However, this text argues that such a proverb is unsuitable for a philosopher. Philosophy necessitates that a thinker first formulates and records an idea, only to later return to it and analyze what was actually communicated. There is always a divergence between intention and expression. Despite careful consideration of what is to be said, the final utterance contains both less and more than originally intended, and may even include unintended elements. The essence of philosophy lies in this reflective process. A philosopher must not only develop their thoughts but also guide them, returning to what has already been expressed and considered. This demands continuous thinking, engaged not only with what is to be said but also with what has been said, and what has actually been conveyed, including unintended, yet perhaps successful, statements that seem to originate beyond the thinker themselves.
[strojový, neredigovaný přepis – model Gemini Pro 3 preview]
Jedno perské přísloví prý říká, že nemoudrý přemýšlí o tom, co řekl, zatímco moudrý zase o tom, co řekne. To je možná užitečné přísloví pro spoustu lidí, kteří si nevidí do huby.
Ale pro filosofa to je neužitečná věc, respektive je to něco proti nejvlastnější podstatě filosofie. Filosof musí nejdříve něco říci, přesně řečeno, musí něco myslet a zapsat to. A pak se k tomu vrátí, nutně, aby zjistil, co vlastně řekl. Protože mezi tím, co chce říci, a co skutečně řekne, je vždycky rozdíl.
A může tisíckrát přemýšlet o tom, co řekne, vždycky když něco řekne – to jest pomyslí, promyslí a pak to vysloví – vždycky tam je něco méně, než chtěl říci, a zároveň něco víc, než chtěl říci. To jest také něco, co třeba nechtěl říci. A v tomhletom spočívá bytostná povaha filosofie. Filosof vždycky musí své myšlení nenechat bez opratí, nepustit je úplně bez uzdy, ať jde kamkoliv, ale musí je nějakým způsobem také držet a chvílemi zastavit a musí se vrátit k tomu, co už bylo promyšleno a eventuálně zapsáno nebo vysloveno. Což samozřejmě není možné udělat jinak než opět myšlením.
Ale o tomto reflektujícím myšlení samozřejmě neplatí a nemůže platit, že filosof jakožto moudrý by měl především myslet na to, co řekne. On musí myslet na to, co řekne, a zároveň se pak vrátit a zjistit, co vlastně řekl. A v čem to je to, co chtěl říci, v čem to je to, co nechtěl říci, a v čem je to, co nechtěl říci a přesto řekl, ale vlastně se to povedlo. Vlastně to neřekl on, nýbrž stal se jenom nástrojem toho, aby bylo vysloveno něco, co ani on sám nemyslel.
20. ledna 2012.