The lecture challenges the common assumption that only what exists can be studied, while what does not exist is beyond the reach of knowledge. This natural science perspective, reinforced by the Enlightenment and scientific theories like Cartesianism and empiricism, is, however, misguided according to the author. As an example, the author cites astrophysics and cosmology, which, in their essence, deal with what has long ceased to be. They analyze signals from the past that carry information about events that occurred billions of years ago. Based on these signals, scientists construct theories and hypotheses about long-gone processes and phenomena. The author emphasizes that this scientific practice often fails to recognize that it is, in reality, dealing with what is already non-existent and very distant in time. This argument, the author suggests, can also be applied to other scientific fields.
[strojový, neredigovaný přepis – model Gemini Pro 3 preview]
29. dubna 1989, diktát.
V jistém smyslu dost předsudečně máme v naprosto převážném počtu nebo množství za to, že poznávat a zkoumat můžeme jenom to, co jest, a že naproti tomu to, co není, zkoumáno být nemůže. Tak to zastávají zejména přírodovědci. A právě z přírodovědy od jistých spíš novověkých dob to pronikalo stále víc do obecného povědomí, tedy do široké společnosti, a velice se o to zasloužilo zejména osvícenství. Které sice vlastně nic nového nevymyslelo, ale rozhodlo se – nebo ti lidé, kteří tam byli, se rozhodli – šířit nové myšlenky, s kterými přišla nová doba v osobách dost ojedinělých nebo jenom úzkou vrstvu intelektuálů představujících vědců, vědců spíš než filosofů. Jednak v kartezianismu v kontinentálním proudu a empirismu, takzvaném empirismu v tom proudu anglosaském. Proč tohle jsem nazval předsudečným přístupem? Inu proto, že ani sami, a dokonce vědci, kteří se zabývají tak exaktními obory, jako je fyzika a chemie samozřejmě, ale jistě také přírodovědci, kteří se zabývají, se proti tomu hrubě proviňují. A vlastně si toho nejsou ani pořádně vědomi. Když uvážíme, co dělá například astrofyzika, kosmologie astrofyzikální, tak ta se přece zabývá převážně tím, co už není. Všechny signály všeho druhu, které k nám přicházejí, mají za sebou jednak velký čas té doby, co k nim došlo nějakým procesem. A zejména nám přinášejí jakési zprávy, které musíme rozluštit, a my je luštíme tak, že je nepoznáváme jenom je samé a pro ně samé, nýbrž my na základě těchto signálů konstruujeme, k čemu kdysi dávno došlo s největší pravděpodobností. Vytváříme jakési celé teorie kolem toho a zabýváme se procesy a událostmi, ke kterým docházelo ne před jenom miliony, ale miliardami a možná víc než desítkou miliard let. Takže naše zkušenost, kterou jsme náležitě nezvážili a nereflektovali, neanalyzovali, neuvědomili jsme si dost dobře, co to vlastně děláme, se zabývá něčím, co není, a co dokonce už strašně dávno není, co už miliardy let není. Takhle bychom to mohli ukazovat i v jiných oborech. Zatím přestávka.