This text offers a critical reflection on the problematic nature of quantification in modern science, where measuring and weighing have become the dominant methods of inquiry. The author argues that all quantification is inherently based on overlooking unique details and deviations, as perfect identity does not exist in nature—only varying degrees of similarity. The pursuit of absolute precision in a single case paradoxically distances us from other phenomena, leading to the implementation of abstract standards and measures that further deepen our alienation from true reality. This tendency is evident across a wide range of disciplines, from everyday practice to astronomy, resulting in an increasing reliance on statistical methods and mathematical models. This process reaches its peak in theoretical physics and astrophysics, where mathematical derivation and abstract proofs replace direct interpretations of reality in conventional terms. The text warns that while quantification facilitates data processing and saves time, it does so at the cost of losing contact with the authentic world and its inherent natural diversity.
Kvantifikace – problém
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 6. 4. 2019
- This is a part of the original document:
- 2019
Kvantifikace – problém
Ve vědách začal naprosto převažovat výkon měření a vážení apod. Kupodivu snad nikomu nevadilo, že každá kvantifikace je zatížena přehlížením detailů, neboť žádné jablko nemá stejný rozměr a stejnou váhu jako jiná jablka, existuje jen podobnost, podle níž lze většinou dost spolehlivě zjistit, zda jde o jablko nebo o hrušku či švestku (takže nejde o identitu, nýbrž o identikalitu), ale to je vše. Jiná podobnost (hlavně ne přesná) neexistuje. A tak je to se vším. Nejdůležitější je na tom to, že nikdy nemůžeme měřit s naprostou přesností, a čím víc se zabýváme zpřesňováním v jednom případě, tím jsme vzdálenější případům dalším, takže vcelku to zjednodušení vítáme jako úsporu času, ale nemáme nikdy dostatečný přehled o odchylkách nebo výjimkách apod. A v praxi si pomáháme stanovením nových měřítek, které tu odcizenost skutečnosti ještě zvyšují: už nám nejde o velikost nebo váhu jednoho jablka, ale stačí nám např. kilogram nebo metrický cent atd. Analogických nepřesností se však dopouštíme v nesčetných případech odlišných, např. u vzdáleností ať už pozemských nebo astronomických, ale také u počtu obyvatel nebo účastníků nějaké akce – postě nás ty přesné údaje nezajímají, protože k ničemu nejsou. Proto také všude, kde jde o kvantifikaci větších souborů, stále víc používáme pro vyhodnocení statistických metod. A teď to nejdůležitější: veškerá fyzika, která je založena na kvantifikacích a tím na pomíjení detailních odchylek, je postavena na odhlížení od skutečnosti a stále víc spoléhá na matematických způsobech odvozování a dokazování – a vrcholu dosahuje astrofyzika na svých matematických důkazech, při kterých je stále obtížnější jednotlivé kroky interpretovat způsobem běžným v dosavadních zvyklostech i termínech.
(Praha, 190406-1.)