This philosophical essay explores the process of uncovering true reality through the medium of human thought. The author argues that reaching what is essentially true requires a complex intellectual apparatus; however, this apparatus must not function constitutively but rather as a negative act of making the mundane transparent. Ordinarily, life obscures true reality through a tendency toward immanentization and alienation, whereby individuals become preoccupied with inert objects and lose contact with their authentic selves. Everyday existence is thus marked by a state of being lost in details. To seek a true life, one must achieve a distance from these mundane particulars and question the essential foundation of existence. This inquiry allows a person to transcend alienation and move beyond the veil of contingency and marginality. While the question alone does not yet constitute ultimate meaning, it clears the path toward the source of true life. Ultimately, the truth of life is found in its intrinsic relationship to the whole and its validity within that totality, a realization that necessitates rigorous philosophical reflection.
[Pravá skutečnost a její odkrývání v myšlení]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 20. 9. 1953
- This is a part of the original document:
- [Příležitostné poznámky, 1953]
[Pravá skutečnost a její odkrývání v myšlení]
K cestě za pravou skutečností náleží rozsáhlá myšlenková aparatura, bez níž sice to pravé zůstává zdrojem, nemůže se však státi chtěným, vědomým cílem. Charakter této aparatury však není a nesmí být konstitutivní, tj. pravá skutečnost jí nesmí být nadefinována. Jde spíše o zprůhlednění neprůhledností, tedy o jakýsi pomocný akt negativní. Vše žije z pravé skutečnosti, ale svým životem ji zakrývá. Tendence k imanentizaci uvnitř života je de facto vždy jistým druhem jeho zcizení; takovou imanentizací se život upíná k neživotu, k předmětu, k setrvačnosti. Život zdánlivě sám v sobě uzavřený a sám sobě dostačující je ve skutečnosti životem podřízeným něčemu předmětnému, ergo životem zcizeným. Všední lidský život je pln takové odcizenosti. Právě pro detaily životní je charakteristické, že člověk není u sebe, nýbrž u věcí a uprostřed nich. Postavit si otázku po pravém životě znamená však vzít si odstup od těchto věcí, tj. vidět všední jednotlivosti právě jako jednotlivosti, jako detaily; znamená to ptát se po tom podstatném, co zakládá životní smysl, po pravém jsoucnu, pravé skutečnosti. Takovou otázkou vybředne člověk ze své odcizenosti; jít potom zpět k průběhu životních detailů je už možné jen jako zapomenutí po dočasné probuzenosti. Pouhou otázkou však není ještě smysluplnost životní konstituována. Nicméně je tak nastoupena cesta, na níž je to podstatné v životě zbaveno neprůhledné clony životní nahodilosti, nepodstatnosti, okrajovosti. Zbývá otázka, zda výsledkem bude čirá průzračnost, prázdnota, nic, či zda spíše dospějeme k odhalení zdroje pravého života. Pravý život, resp. to pravé v životě nemůže být nic jiného než pravda o něm; a pravda o životě je pravdou o jeho vztahu k celku, resp. o jeho platnosti uprostřed celku. A tato pravda o životě nutně prochází složitou myšlenkovou aparaturou.
### 530920