This text explores the ontological and phenomenological dimensions of time, focusing on the relationship between subjectivity and action. Starting with a critique of St. Augustine’s "point-like" presence, the author proposes an "expanded" and "deepened" presence that allows for the analysis of succession and change. Central to the argument is the subject, who serves as the unifying agent capable of bridging the past and future through goal-oriented activity. Time is redefined not as an abstract flow, but as a "deadline" or the timeframe of an action. The notes explore how the subject accesses its own past and influences the world through causal links, balancing novelty with inertia. Furthermore, the text addresses the existential openness of time and the process of building one's own past while actively creating the future. Ultimately, time is presented as an inherent dimension of the subject's activity and its striving toward a specific goal or destination.
[Čas, dění, subjekt, přítomnost, minulost]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1957
- This is a part of the original document:
- [Příležitostné poznámky, 1957]
[Čas, dění, subjekt, přítomnost, minulost]1
Augustin – bodová přítomnost
co existuje a co je reálné
nakolik je reálná minulost a budoucnost? (zpřítomnění)
co je přítomnost? je rozlehlá: a tedy analyzovatelná
existuje něco jako nejmenší, nejkratší přítomnost? Poukaz na kvanta a na pozdější pojednání o subjektu a akcích
otázka sukcese přítomností: a) jak se děje událost? (navaz[ování] na sebe)
Jak navazuje událost na jinou událost?
Změna: co je? Nové a staré; vznikání a zanikání
Aktivita: subjektně „centrovaná“
Čas je časem akce, později systému akcí až i aktivity – ergo časem subjektu
čas jako (cílení k) termín(u), jako lhůta
rozšířená, prohloubená přítomnost: přítomnost a minulost – (navazování)
subjekt – ten může navazovat, ne „přítomnost“
pojem subjektu (nakolik je potřeba)
má subjekt přístup k minulosti, na niž má navazovat?
a) přístup k své minulosti = k sobě
b) přístup k jiným událostem a jejich minulosti = akce (jen skrze akci)
Kauzalita
Co je setrvačnost
Navazování a novost
Subjektní výkyv – počátek akce
vlastní akce: ze subjektna přes vlastní objektno ven
Počátek času: otevřenost
Naplněnost času: hodina udeřila, neboť akce míří k svému konci: cíl je zasažen, cíle je dosaženo
Bezmeznost časová zpět i vpřed: jenom otevřenost, nenaplněnost: z toho hrůza
Dvojí naplňování času: do budoucnosti a do minulosti
Budování vlastní minulosti
Tvoření budoucnosti jako základní prožitek času
Přítomnost jako to, k čemu nemáme přístup
Absolutno? V dějinách?
### 570101|1957
1 Srv. J. Patočka, Několik poznámek o pojmu „světových dějin“, in: Česká mysl, 31, 1935, č. 2, str. 86–96, zde str. 89: „Historická osobnost i tenkrát, když jedná z individuálních pohnutek, pociťuje se jako exponent hlubšího úsilí.“ (Srv. také pozdější vydání: Několik poznámek o pojmu „světových dějin“, in: týž, Péče o duši, I: Stati z let 1929–1952. Nevydané texty z padesátých let, vyd. I. Chvatík – P. Kouba, Praha 1996, str. 46–57, zde str. 48.) – Pozn. red.