This text explores the concept of the sacred in relation to the suffering of children, drawing from Marc Wetzel's review of Marcel Conche's philosophical work. The author develops the argument that while Christianity centers on a suffering God-man, it cannot ground its concept of the sacred on a crucified child. Unlike Jesus, whose significance is tied to his active ministry and presence among people, a child killed in a horrific manner would represent a regression to pre-Abrahamic human sacrifice. Such magical rituals were fundamentally rejected within the Hebrew tradition. The text argues against interpreting the birth in Bethlehem or the crucifixion on Golgotha as isolated peaks of divine grace or salvation. Instead, it posits that true faith and life orientation require more than a tragic ritual. By engaging with themes similar to those of Ivan Karamazov, the reflection situates the problem within a broader philosophical and theological context, emphasizing that the sacred cannot be built upon the destruction of innocent childhood without reverting to discarded sacrificial traditions.
Posvátno
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 11. 5. 1991
- This is a part of the original document:
- 1991
Posvátno
V recenzi Marc Wetzel-a nového vydání knihy Marcela Conche, Orientation philosophique (pův. 1974, nyní PUF 1990) je poukaz na dětské utrpení (recenze in: Critique, Mai 1991, č. 528, str.380). Bylo by dobré vyhledat. Zmíněna myšlenka, že ani tak extrémní náboženství, jako jím je křesťanství, které z Boha udělalo dítě a ukřižovaného, nemohlo založit své posvátno na ukřižovaném dítěti. Myšlenka navazuje na Ivana Karamazova, ale je jinak motivována. Bylo by jistě zajímavé experimentálně předvést, že „posvátno“ by se ještě na tom docela dobře dalo postavit, ale nikoliv víra resp. životní orientace víry. Dítě, které by ještě jako dítě bylo ukřižováno nebo jinak hrozným způsobem utraceno, by nemohlo nikdy znamenat to, co znamenal Ježíš, který mohl alespoň několik let působit mezi lidmi. Ukřižované dítě by znamenalo návrat před Abrahama, chystajícího se obětovat Izáka. Oběť jakožto magický rituál náleží do oblasti toho, co je již v hebrejské tradici mnohokrát ostře odmítnuto, a to polemicky i proti jiným hebrejským pojetím a tradicím. Narození v Betlémě i ukřižování na Golgotě proto nemá a nesmí být interpretováno jako vrchol, a to stejně málo jako vrchol Ježíšova působení, jako vrchol působení boží milosti a záchrany.
(Praha, 910511-1.)
[Záznam se dochoval jako kartotéční lístek v AUK. Pozn. red.]