This text provides a critical reflection on the relationship between philosophical thought and the figure of Jesus of Nazareth, drawing inspiration from the work of Milan Machovec. The author emphasizes that for a philosopher, Jesus represents a profound challenge that necessitates a clear distinction between Christianity as a historical and cultural phenomenon and Jesus as a specific historical individual. The Christian tradition is so deeply embedded in European spiritual heritage that any attempt to completely purge it from philosophy would border on intellectual insanity and a total loss of historical continuity. A genuine confrontation with Jesus' legacy thus serves as an "experimentum crucis" for every honest thinker—a decisive test of fidelity to the philosophical ideal of seeking truth. The text reminds us that a philosopher does not possess wisdom but rather constantly yearns for it and loves it devotedly. This essay offers deeper insight into the encounter between secular reason and the religious tradition, which remains unavoidable and fundamentally defining for philosophy within the European context.
{Machovec o Ježíšovi / Křesťanství a filosofie / Machovec, Milan}
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 23. 6. 1991
- This is a part of the original document:
- 1991
{Machovec o Ježíšovi / Křesťanství a filosofie / Machovec, Milan}
Pro filosofa je Ježíš výzvou, na kterou je velmi nesnadné odpovědět a zůstat filosofem. Rozhodně to není možné udělat tak, jak to udělal Machovec. Filosof nemůže jinak, než že od sebe oddělí výzvu, kterou je mu křesťanství jako dějinný fenomén a dějinná tradice, od výzvy, kterou mu je sám Ježíš. Křesťanství (a jeho prostřednictvím zajisté také Ježíš) mocně ovlivnilo evropské duchovní a kulturní dějiny, a proto filosof nemůže kolem tohoto historického faktu chodit nevšímavě. Kdyby dnes chtěl nějaký filosof celé své myšlení naprosto oprostit, očistit, sterilizovat od jakéhokoliv vlivu křesťanství, musel by jednak být považován za šílence nebo alespoň podivně posedlého, jednak by musel podniknout vysilující myšlenkový a duchovní zápas, který by nejspíš ve zdraví nepřežil (pokud by sám pokus nebyl dokladem jeho vyšinutosti). Už sama tato okolnost se musí každému své věci dbalému mysliteli stát filosofickým závazkem a úkolem. Ale je tu ještě něco daleko závažnějšího, s čím se každý filosof musí dříve nebo později setkat za předpokladu, že se opravdu míní v plné jasnosti vědomí a myšlení vyrovnat s celým oním rozsáhlým thesaurem, z něhož záměrně i nezáměrně, s plným vědomím nebo bez jasného uvědomění čerpá nejen každý evropský filosof, ale každý Evropan vůbec. Součástí a neoddělitelnou složkou křesťanského zvěstování je základní a naprosto nerelativizovatelný odkaz na konkrétního člověka, totiž na osobnost Ježíše, nazývaného v celých dějinách Církve Kristus (což je jeden z mesiášských titulů). Konfrontace filosofa s Ježíšem Nazaretským je myšlenkovým experimentem crucis pro každého myslitele, který stále ještě trvá na tom, že filosof nemá moudrost ani pravdu ve svém držení, ale že ji oddaně miluje a bezmezně po ní touží. (23.6.91)
(Praha, 910623-n.)