This text explores the interpretation of Jesus' persona and impact, arguing that the religious and magical-mythical frameworks used by early Christians are inherently foreign to his true essence. The author contends that Jesus himself actively resisted and transcended such conceptualizations. There is an urgent call to develop new, non-religious means of expression, echoing Dietrich Bonhoeffer’s vision of a religionless language for the modern era. The text emphasizes that unless traditional terms like 'Son of God' or the 'Kingdom of Heaven' are translated into a contemporary, non-religious discourse, Christianity in Europe faces either a total loss of relevance or a regressive wave of superficial re-religionization. Finding these new conceptual tools is presented as a vital responsibility for today's thinkers to ensure that the uniqueness of Jesus' work remains accessible and authentic. The goal is to articulate the incomparability of Jesus' mission without relying on outdated mythical structures that are no longer compatible with modern human experience.
{Ježíš – interpretace}
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 3. 8. 1991
- This is a part of the original document:
- 1991
{Ježíš – interpretace}
Všechny myšlenkové, ale i emocionální atd. prostředky, jichž první křesťané užili k tomu, aby vyjádřili zcela mimořádnou kvalitu jak Ježíšovy osobnosti, tak toho, co svým životem a svou aktivitou, svým dílem přinesl a vnesl jak do kruhu svých nejbližších, tak do své společnosti a potom i do světa vůbec (jak tomu ovšem tehdy rozuměli), byly a dodnes jsou poznamenány něčím cizím a cizorodým, co nejen nepatří k podstatě Ježíšovy osobnosti ani k podstatě jeho zvěsti, ale proti čemu se sám Ježíš bránil, čemu se vzpíral a co jednak relativizoval a jednak výslovně překonával, totiž právě religiozitou a do jisté míry dokonce jakýmsi magicko-mytickým přístupem. Nechť k tomu dojde brzo nebo to bude potřebovat ještě dlouhý čas, jednou přijde doba, kdy se tomuto rozpoznání dostane všeobecné akceptace. A proto je nutno se již dnes tázat po nových prostředcích, jimiž se potom budeme muset pokoušet vyjádřit onu nesrovnatelnost a jedinečnost Ježíšovy osobnosti a Ježíšova díla. Pokud se rozhodneme resignovat na náboženské termíny (a „pojmy“), vzniká otázka, jak přeložíme do nenáboženské mluvy (jakou předvídal Bonhoeffer) takové formule jako „Syn boží“, „pravý Bůh a pravý člověk“, ale také „nebesa“ a „království nebeské“ apod. Nenajdeme-li už dnes a zítra termíny a pojmy nové, můžeme být považováni za ty, kteří jsou odpovědni za další postup odklonu Evropy a evropských „provincií“ od křesťanství v pravém smyslu, eventuelně za novou vlnu ponáboženštění křesťanských tradic, jak jich už menších přišlo mnoho a velkých několik.
(Praha, 910803-n.)