This text explores the nature of interest in philosophy, distinguishing between a superficial curiosity and a genuine philosophical pursuit. The author examines what constitutes the core of philosophical inquiry and whether such an interest can exist prior to formal training. A central theme is the relationship between non-philosophical origins and the birth of authentic philosophizing. The text questions whether philosophy addresses topics accessible to non-philosophers and at what point a general interest transforms into a truly philosophical one. Furthermore, the author considers who possesses the competence to define philosophy and whether one can engage in philosophical thought unconsciously, without recognizing its distinctiveness from other disciplines. These reflections are situated within the context of academic study and the historical naming of "philosophical faculties." Ultimately, the text suggests that a legitimate interest in philosophy means sharing the very concerns and questions that philosophy itself seeks to address.
Filosofie – přístup k ní
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 28. 2. 1993
- This is a part of the original document:
- 1993
Filosofie – přístup k ní
Mnozí studenti přicházejí na filosofickou fakultu studovat právě filosofii (ačkoliv tam je oborů celá řada, mezi nimiž je skutečná filosofie takřka utlačena, a fakulta má jméno „filosofická“ jenom z historických důvodů; ve Francii se užívá názvu „faculté des lettres“ a je to možná méně matoucí) většinou „ze zájmu“, jak sami říkají. Ovšem zájem o filosofii může, ale také nemusí být tím „pravým“ zájmem. Pravý zájem o filosofii je vlastně zájmem o to, čím se filosofie zabývá, nebo jinak řečeno, co je zájmem samotné filosofie. Pravý, legitimní zájem o filosofii znamená zájem o to, oč se sama filosofie zajímá, tedy zájmem o její zájem. A co je vlastně zájmem filosofie? A jak může mít někdo zájem o to, oč se zajímá filosofie (nebo oč se zajímají filosofové), aniž by se předem zajímal o filosofii? Zajímá se snad filosofie o to, oč se může zajímat i nefilosof? Nebo začíná filosofie už tam, kde ještě žádný filosofem není? Jsou počátky filosofie nefilosofické? A jak se vlastně z oněch nefilosofických počátků zrodí filosofie? Jak se ze zájmu o filosofii může stát opravdu filosofický zájem? Kdy začíná být filosofie vskutku filosofií? A na čem to záleží? Co to je vlastně filosofie? V čem spočívá její bytostná určenost? A ovšem otázka nejdůležitější: kdo je dost kompetentní, aby na tuto otázku odpověděl? Ke komu si může tzv. laik, tj. neznalec filosofie, jít pro radu? To vše jsou otázky, na kterých hned na počátku můžeme demonstrovat, jak si vlastně počíná filosofie a co je jejím opravdovým, tj. filosofickým zájmem. A hned jedna další otázka k tomu nezbytně náleží: je možné projevovat filosofický zájem a dokonce filosofovat, aniž bychom o tom věděli? Tj. nikoliv, aniž bychom to dovedli pojmenovat ve shodě se zvyklostmi (a ve shodě se starými Řeky), nýbrž aniž bychom si uvědomili, že to je něco jiného, zvláštního, odlišného třeba od jiných disciplín?
(Berlín, 930228–1)