This text explores the nature of politics and the fundamental relationship between political success and ethics. The author argues that politics cannot be viewed as a purely technical, pragmatic, or ethically indifferent discipline. Successful politics is always either ethically positive or ethically negative; there is no middle ground for neutrality. While a politician must possess the technical skills and expertise to address practical issues, these competencies alone are insufficient without a moral foundation. The author rejects the notion of treating political society as a mere object of manipulation and critiques pseudo-Machiavellian cynicism used to mask moral failings. Bad politics is compared to kitsch: it is not a result of incompetence or lack of skill, but rather a proficiently executed form of evil. The text emphasizes that moral responsibility is inseparable from political action, asserting that society, like nature, cannot be managed through a purely instrumental approach.
Politika
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 28. 4. 1993
- This is a part of the original document:
- 1993
Politika
Aniž bychom se pouštěli do řešení otázky, co to je úspěch v politice, předem vyřadíme nebo alespoň necháme stranou politiku neúspěšnou, asi tak jako necháváme stranou bankrotáře, když chceme něco vyložit o podnikání. A tak tedy politiku, tj. úspěšnou politiku, můžeme chápat jako dvojí, totiž buď jako etickou (eticky pozitivní) nebo jako špatnou (eticky negativní). Politika striktně věcná, pragmatická, technická, eticky indiferentní není jakožto politika možná. To pochopitelně vůbec neznamená, že politik může a smí být jen mravný a že všechno další mu bude samo a bez jeho přičinění přidáno. Každá politika má své věcné, technické problémy, a ty musí řešit se znalostí věci a technicky zdatně. Stejně jako v etice, také v politice zdaleka nezáleží jen na dobrých úmyslech. Ale tak jako nelze odetičtit a tedy naprosto zpragmatičtět etiku, tak nelze odetičtit a tedy naprosto zpragmatičtět ani politiku. Nejen jednotliví lidé, ale ani celá „politická společnost“, což je do dnešních poměrů transponovaná starořecká POLIS, není žádnou věcí, žádným předmětem, s nímž by bylo možno jako s věcí a jako s předmětem zacházet. Jestliže se dnes hojně pociťuje problematičnost pouze věcného, pouze pragmatického, pouze technického přístupu k živým bytostem, k biosféře a vůbec k přírodě, pak nemůžeme připustit, aby přežívaly pseudomachiavellistické, ve skutečnosti cynické předsudky, zakrývající jen vlastní morální manko špatných politiků (a zase připomínám: tak zvaně úspěšných špatných politiků). Špatný politik není neuměl, ale kdo velmi dobře umí dělat špatnou politiku. Špatná politika je jako kýč: není to politika neumělá a nedokonalá, nýbrž politika špatná, zlá.
(Berlín, 930428–1)