This reflection explores the nature of philosophical inquiry and its fundamental differences from specialized sciences. Unlike science, which provides objectively binding results, philosophy seeks to facilitate authentic insight that respects human situatedness and specific historical contexts. The author emphasizes that while philosophy does not offer a set of universally valid dogmas, it is not a chaotic collection of random opinions. A key element is the philosopher's freedom to choose their own principles and starting points. These principles are not debated as abstract dogmas; rather, their validity and weight are tested through the interpretation of concrete problems and personal human affairs. Philosophy aims to bring meaning to human experience by placing specific situations within broader, well-conceived frameworks. The text highlights the importance of intellectual honesty and loyalty, requiring the thinker to constantly reflect upon and clarify their own premises. Ultimately, the goal of philosophical endeavor is to illuminate concrete human situations through chosen contexts, thereby demonstrating the relevance and depth of a given thought system for both individual and social existence.
Filosofie a kontexty
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 7. 1993
- This is a part of the original document:
- 1993
Filosofie a kontexty
Filosofie nepodléhá iluzi, že by někdy mohla předložit nějaké obecně platné, a pro všechny myslící lidi závazné výsledky svého zkoumání. Tím se principiálně liší od speciálních věd, jejichž poznatky mají donutivý charakter. To však vůbec neznamená, že ve filosofii panuje nějaký chaos naprosto rozmanitých a snad přímo nahodilých mínění. Také filosof usiluje o to, aby druhé, a to nejen druhé filosofy, ale všechny myslící lidi, přesvědčil, tj. aby je učinil autentickými („očitými“ a „ušitými“) svědky, kteří nebyli přemluveni ani umluveni, nýbrž přivedeni k tomu, aby sami nahlédli. Ono nahlédnutí však má jinou povahu a je jinak „umístěno“ a „rozloženo“ než to, co k nahlédnutí předkládá nějaká speciální věda. Filosofii jde vždycky také o člověka a o jeho lidskou situovanost, zejména pak o jeho konkrétní situaci. To nelze ve stejné míře obecně říci o vědách. Ve filosofii nemá mnoho smyslu se přít o principy; platí v ní „de principiis non est disputandum“, ovšem právě v tom smyslu, že se předpokládá různost principiálních východisek. Rozhovor, spor a soutěžení mezi různě orientovanými filosofy a filosofiemi začíná teprve tam, kde jde o interpretaci konkrétních situací, konkrétních problémů s nimi spopjených a zcela osobních lidských záležitostí, ať už individuálních nebo společenských a dějinných. Každý flosof má právo si zvolit východiska a principy zcela po svém (jediné, co se očekává, je jistá otevřenost a loajalita k druhým, spočívající v tom, že to podniká s otevřeným hledím a že svá východiska neutajuje, nýbrž naopak sám je přezkoumává a vyjasňuje). Právě na konkrétních problémech a na konkrétních situacích se ověřuje a prokazuje nosnost zvolených principů a východisek. Víme totiž, že věci a situace nám dávají smysl pouze v jistých širších kontextech. A filosof se snaží uvést konkrétní situace a konkrétní problémy do kontextů, které si sám připravil resp. „pojal“, ale od kterých si slibuje, že podstatnou měrou přispějí k vyjasnění oněch konkrétních lidských situací.
(Berlin, 930702–1)
[Záznam se dochoval jako kartotéční lístek v AUK. Pozn. red.]