This document explores the role of contingency within the evolution of the universe. The author posits that development is fundamentally linked to the emergence of random occurrences, which provide the necessary space for novelty; without them, reality would persist merely through inertia. The universe is characterized as a "factory" for increasingly higher-level contingencies, as primitive randomness is insufficient for complex evolutionary progress. To achieve these higher levels, certain structures must be stabilized through inertia, allowing for the integration of super-events and sub-events that occur at varying speeds. This differentiation in the velocity of event-based processes within a unified whole is identified as a primary generator of new contingencies. The text provides an ontological perspective on the dynamics between change, stability, and the emergence of the new, suggesting that contingency itself evolves and serves as the foundation for progressively more complex forms of existence.
Nahodilosti ve Vesmíru
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 15. 2. 2016
- This is a part of the original document:
- 2016
Nahodilosti ve Vesmíru
Objev vývoje (evoluce) je z podstatných důvodů spjat s předpokladem možnosti vzniku nahodilostí, neboť bez „náhodných“ volných „míst“ pro vznik čehokoli nového by jinak mohly „skutečnosti“ trvat pouze setrvačností. Uvážíme-li toto vše, nemůžeme než považovat Vesmír za obrovskou „továrnu“ na nahodilosti stále vyššího a vyššího typu. Jde totiž o to, že vývoj se musí nutně týkat i nahodilostí, neboť primitivní nahodilosti nejnižších úrovní by nepostačily k tomu, aby došlo k vývoji na vyšších úrovních. Aby ovšem k takovému vývoji nahodilostí a k dosahování vyšších úrovní mohlo vůbec docházet, bylo zapotřebí najít způsoby, jak nějaké struktury zpomalit resp. upevnit, čili jak nějaké setrvačnosti ustavit a udržovat. A to zase souvisí s nutností integrovat vyšší úroveň událostního dění tak, že zároveň mohou probíhat nižší procesy odlišnou rychlostí v čase,vždycky, kch tj. ždyž se děje určitou rychlostí superudálost sama, její subudálosti mohou v některých případech vypadat jako neměnné (což je ovšem pouhé zdání). Z toho se zdá být zřejmé, že zdrojem (generátorem) nahodilostí mohou být také tyto odlišnosti v rychlosti událostných procesů, navzdory tpu, že jsou sjednoceny v celek oné superudálosti.
(Písek, 160215-1.)