This text explores the ontological nature of wholes, distinguishing between true wholes, mere heaps, and specific structures described as societies or communities of wholes. The central thesis posits that wholeness is not an exclusive property of individual organisms, such as trees or animals, but is also fundamental to broader ecosystems like forests or meadows. These entities cannot be classified as true wholes in the strict sense, yet they are more than a random accumulation of elements. The author emphasizes the dynamic nature of these structures, defining them as biotopes with boundaries that fluctuate over time. Although they do not constitute events in a strict sense, they exhibit a form of happening that transcends mere mechanical motion, such as that of an avalanche or flowing water. The text suggests a need for refined terminology to capture this reality that lies between an individual whole and a simple heap, rejecting the reduction of such complex systems to mere appearances or pseudo-events.
Celky a pseudocelky
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 7. 8. 2016
- This is a part of the original document:
- 2016
Celky a pseudocelky
Když budeme zkoumat povahu celků a celkovosti, musíme si především uvědomit, že celkovost není vlastností jen pravých celků, ale že je velmi důležitá také (a zejména) pro society celků (jejich společenství, jejich spolu-bytí). Rozhodně tu nejde o pouze dvojí možnost, totiž o to, zda je nějaká skutečnost pravým celkem, anebo zda je pouhou hromadou. Každý strom, každá rostlina, každé zvíře nebo pták jsou „pravými celky“, zatímco třeba les nebo lužina nemohou být chápány ani jako celek, ani jako pouhé nahromadění stromů, rostlin, zvířat, ptáků apod. Označit určitou lokalitu lze sice hrubým způsobem tak, že stanovíme její hranice, ale jakmile ji budeme považovat a chápat jako biotop, zjistíme, že se ty hranice vlastně v čase mohou dost měnit, zvětšovat nebo zmenšovat (a uvnitř dokonce komplikovat nebo naopak chudnou, zjednodušovat se), a zejména ovšem že tu musíme náležitě vzít na vědomí, že jde vlastně také o jakési dění (tedy nikoli pouhé místo, locus), i když nikoli přísně vzato událostné, nýbrž – pomůžeme si prozatím je tím nic víc neříkajícím popřením – o jakési zdánlivé dění či přesněji pseudodění (ani jeden termín ovšem nevyhovuje, neboť jde o skutečnost a nikoliv o zdání). Takže vůbec nejde jen o nějakou „hromadu v pohybu“, jako je třeba pád laviny nebo vůbec tečení nebo pád vody apod.
(Písek, 160807-1.)