This reflection draws upon Heraclitus's fragments regarding the relationship between polymathy and genuine wisdom. The author explores the apparent tension between these concepts, suggesting that while the mere accumulation of information does not lead to rationality, pure thinking devoid of broad perspective tends toward dangerous simplification of reality. Using a personal anecdote about breeding Drosophila during the war, the author demonstrates how practical experience in genetics provided a defense against post-war Lysenkoism, which relied on ideological pseudo-philosophy. The text emphasizes that for a philosopher, the goal is not an encyclopedic collection of facts but rather a fundamental "wide-angle" perspective. This breadth involves a necessary openness to the world of facts and the current state of sciences, including fields like biology and economics. Ultimately, true philosophical orientation requires both depth of thought and a sufficiently broad horizon of experience to effectively prevent ideological distortion, intellectual simplifications, and isolation within a single field of study.
Mnohovědění a vědění mnohého
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 22. 2. 2015
- This is a part of the original document:
- 2015
Mnohovědění a vědění mnohého
„Podle Hérakleita je nutno, aby muži filosofové byli znalí velmi mnoha věcí“, praví zlomek B 35 z Klementa (0170, s. 45). Ale podle téhož Hérakleita „mnohoučenost nenaučí rozumnosti“ (z.B 40 z Diogena, dtto, s. 44). – Zdá se, že nejde o protiklady v pravém smyslu slova, ale o jakousi dvojí stránku „moci“ vědění (viz Bacon). Široká „znalost“ různých „částí“ či aspektů života a světa sama o sobě sice opravdu nevede k ničemu rozumnému (zvláště ne k rozumnému rozhodování), ale rozumnost sama (tj. myšlení, promýšlení, hloubání) má tendenci k přehlížení některých stránek života a světa a k zjednodušování, k simplifikacím. Napadá mi příklad z vlastního života: v jednu dobu jsem byl uchvácen genetikou, a dokonce jsem pěstoval několik ras drozofily (dostal jsem je za války od prof. Šuly z Brna, přivezl je dokonce až k nám domů, do Chodské ulice, když přijel do Prahy, a já jsem ho ani neviděl, protože jsem byl ve škole; mouchy převzal otec). Přivezl rasy vestigial, black, white a ještě jednu, a já jsem si pak vypěstoval křížením další „rasu“, totiž třeba s bílým (světlým) tělem a bez křídel. Mohl jsem si tak na vlastní zkušenost ověřit ony mendelovské poměry v druhé filiální generaci. A tím jsem byl dokonale obrněn proti lysenkismu po válce (který se opíral o pseudo-filosofii). Ostatně vůbec vztah k živým organismům, třeba k rostlinám (kaktusům apod.) měl pro mne a může mít asi pro každého filosofa mimořádný význam. Samozřejmě nejde o nějaké množství vědomostí a poznatků, nýbrž o jakousi principiální širokoúhlost „pohledu“ či spíše úvah. Právě tak může proto k takové širokoúhlosti přispívat aspoň základní orientace v ekonomii (ta zase chyběla mně, a já to pociťuji také jako filosofický nedostatek). Je zcela zřejmé, že nejde zdaleka jen o jakousi obeznámenost se současným stavem různých oborů a směrů, o znalost jednotlivostí, nýbrž jednak o širokou otevřenost orientační co do světa skutečností, jednak neméně širokou orientaci co do stavu věd a vůbec společenského vědomí.
(Písek, 150222-2.)