This text explores the philosophical and physical implications of constants within a dynamic universe where motion and change are ubiquitous. Starting from a premise found in a discussion on the twin paradox—that almost nothing is constant—the author questions whether absolute immutability truly exists. While science recognizes numerous physical constants, such as the Planck or gravitational constants, the text debates whether these are objective realities or merely statistical standards born from mathematical abstraction. The author posits that true invariance is practically unverifiable due to the inevitability of measurement errors. Consequently, what we perceive as constants are often products of statistical processing and mathematical theory rather than inherent properties of nature. The argument concludes that while certain processes exhibit regularities, we should expect a degree of limited variability in real-world phenomena instead of absolute identity or invariance between individual instances. This perspective challenges the fundamental interpretation of physical laws as immutable pillars of reality.
Konstanty a Vesmír
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 27. 2. 2015
- This is a part of the original document:
- 2015
Konstanty a Vesmír
V jednom textu z internetu (o paradoxu dvojčat) jsem našel větu: „Jak všichni víme, tak ve světě, v kterém žijeme, není skoro nic konstantní. Naopak, všechno je vůči všemu v pohybu, něco zrychluje, něco zpomaluje atd.“ Tak si kladu otázku: pokud by platilo, že „skoro“ (čili téměř) všechno se mění a že „skoro“ (čili téměř) nic není konstantní, znamená to, že přece jen něco konstantní opravdu je, tj. že je něco, co se naprosto nijak nemění. – Je ovšem skutečností, že se za skutečné považují třeba (poměrně četné ) fyzikální konstanty (příklady: Planckova konstanta, gravitační konstanta, Avogadrova konstanta atd.; nepočítáme ovšem konstanty číselné nebo geometrické etc.). Otázkou však je, do jaké míry jde vskutku o skutečnost anebo jenom o pouhé statistické standardy. Sám mám za to, že skutečná (tj. naprostá) neměnnost je prakticky nedoložitelná, protože nikdy nejsme schopni se vyhnout chybám v měření. Zdánlivé „neměnnosti“ či konstanty jsou vždy záležitostí matematizace (statistického zpracování) mnoha měření a tudíž záležitostí matematické teorie. Jinou věcí je typizace určitých procesů nebo vztahů (reálných), u nichž ovšem je stejně nadále nutno počítat s jistou omezenou variabilitou (pravidelností), ale nikoli s naprostou totožností (invariabilitou, invariancí) jednotlivých případů.
(Písek, 150227-2.)