This text examines Steven Weinberg's famous assertion that the more the universe appears comprehensible, the more it also seems pointless. The author analyzes the paradoxical relationship between rational understanding and the experience of meaning. If we understand the mechanisms of the world, why does the result evoke a sense of absurdity? The reflection suggests that the impression of meaninglessness is not a consequence of insufficient information, but rather evidence that our current conceptual frameworks are no longer adequate. The deepening contradiction between scientific knowledge and the human search for meaning cannot be resolved by simply accumulating more data. Instead, it is essential to subject the methods of inquiry and the fundamental concepts used to interpret the world to critical reflection. In this context, reason must learn to correct not only specific theories but also its own foundations to overcome the crisis of meaning generated by modern science.
Rozum a smysl
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 8. 5. 2015
- This is a part of the original document:
- 2015
Rozum a smysl
Steven Weinberg poznamenal ke konci své světoznámé knížky o „prvních třech minutách“, že „čím více vesmíru rozumíme, tím se nám stává nesmyslnější“ (4783, str. 128). To je zvláštní myšlenka, neboť se jí otvírá závažný problém: jak můžeme rozumět něčemu, co nemá smysl, co je nesmyslné? Proč vůbec můžeme mít dojem nesmyslnosti tam, kde něčemu rozumíme (tedy ačkoli tomu rozumíme)? Nesmyslnost by se nám přece měla jevit jako vzpírající se našemu porozumění. Tam, kde nám smysl uniká, máme dojem nesmyslnosti či nesmyslu. Ale je takový dojem oprávněný? Nemáme z toho spíše odvozovat, že toho víme příliš málo? Nicméně tohle neměl Weinberg na mysli, neboť dojem nesmyslnosti vesmíru se prohlubuje s naším poznáváním vesmíru. Nejde tedy o to, že toho víme málo, ale že toho na jedné straně víme stále víc, ale že nám to nějak nehraje, že to nějak nedává smysl, eventuálně – a to je právě smyslem oné jeho poznámky – že původní dojem smysluplnosti se nějak vytrácí, rozpadá, že se v tom přestáváme orientovat. Je-li tomu tak, pak nemůže hledat řešení v nových a nových poznatcích, nýbrž musíme podrobit kontrole a kritice své myšlenkové prostředky, své metody, ba dokonce i některé základní pojmy, jichž užíváme. Rozum zkrátka musí být připraven opravovat sám sebe, nejenom poznatky a teorie, s nimiž pracuje.
(Písek, 150508-2.)