Unlike specialized sciences that operate within strictly defined boundaries, philosophy is characterized by its lack of such limitations. This text explores the concept of "wholes" and their essential significance for philosophical inquiry. The author argues that while philosophical work necessitates focusing on specific subjects, it must simultaneously maintain a relationship with the broader meaningful contexts that transcend the immediate topic. Since it is impossible to thematicize the entire universe at once, philosophical attention must shift toward individual "true wholes." A central thesis is that every authentic whole possesses not only a phenomenal, objective side but also an internal, non-objective, or meta-phenomenal dimension. This inner aspect is crucial for understanding the true nature of a whole beyond its external appearances. By emphasizing the internal integrity of these entities, the text defines philosophy's unique capacity to address the totality of existence without falling into fragmentation. The reflection thus highlights the necessity of recognizing the non-objective depth of reality as a core task of philosophical thought.
Filosofie a „celky“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 19. 6. 2015
- This is a part of the original document:
- 2015
Filosofie a „celky“
Na rozdíl od jednotlivých odborných věd, které se musí s respektem držet mezí svých oborů, filosofie není vázána na žádný jakkoli vymezený obor svých zájmů a svého zkoumání, nýbrž musí vždycky, když se na něco soustřeďuje, pamatovat i na příslušné (někdy velmi široké) smysluplné kontexty, zásadně téma jejího soustředění přesahující. To ovšem nemůže dělat jinak, než že přece jenom mnohé z onoho „celku“ (nebo eventuelně kvazi-celku) Veškerenstva musí v každé své konkrétní aktivitě (v každém soustředění) přece jen nechávat stranou, byť pouze podmíněně a dočasně. Proto se musíme tázat, co vlastně onen nezbytný ohled k „celku“ znamená a jaký je jeho vlastní, bytostný význam. Vždyť žádný myšlenkový výkon (filosofický výkon) nemůže nikdy tématizovat vše vůbec, ale musí se vždy koncentrovat na něco určitého. Proto nemůžeme vycházet jen ze závazku neztrácet nikdy vztah k celku vůbec, tj. z celku veškerenstva, ale musíme se přednostně soustředit na závazek vztahu k jednotlivým celkům jakožto celkům. Hlavní důraz je přitom položen na to, že každý skutečný (pravý) celek má nejenom svou fenomenální (vnější, „předmětnou“) stránku, ale také svou stránku nepředmětnou, „niternou“ (event.. meta-fenomenální).
(Písek, 150619-1.)