This text explores the philosophical definition of the terms event and change, examining their mutual relationship. To speak of an event, one must first assume the possibility of change. Commonly, change is perceived as a transition between being and non-being, where something ceases to exist and something new emerges. However, the author points out the risk that such a conception might lack a deeper connection between the old and new states, aside from elements that persist unchanged. The key to defining an event lies in identifying a relevant and real relationship between what has passed, what has newly emerged, and what persists through time. An event is thus not merely a sequence of unrelated states, but a structure where continuity plays a fundamental role. The text emphasizes that this connection must not be merely attributed to reality by an observer but must be inherently present. Only by uncovering these internal links between the mutable and the constant can the phenomenon of an event be fully grasped as a distinct philosophical problem.
Událost (filosoficky) / Změna (a událost)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 31. 8. 2014
- This is a part of the original document:
- 2014
Událost (filosoficky) / Změna (a událost)
Aby bylo možno mluvit o „události“, je třeba předpokládat, že je možná „změna“ (a pak je ovšem třeba co možná nejpřesněji myslit to, co nazýváme „změnou“ – ostatně viz tam!). Mluvíme-li samostatně o změně, máme na mysli to, že něco, co tu bylo, tu už není, nebo naopak že tu je něco, co tu nebylo, eventuálně obojí pospolu – a tak máme na mysli pouze onen přechod od nejsoucího ke jsoucímu, eventuálně přechod od jsoucího k nejsoucímu (nebo obojí zároveň), a zcela přehlížíme, že to, co tu bylo, ale už není, nemusí s tím, co tu je, ale předtím ještě nebylo, mít vůbec nic společného – leda to, že vedle této změny tu něco jiného, co tu již dříve bylo, nadále jest, tedy že to onu změnu přetrvalo. A pak je třeba se tázat, zda toto něco, co přetrvalo změnu, má vůbec nějakou souvislost s onou změnou samou. Pokud se ukáže, že tu nějaká relevantní souvislost vskutku jest, tj. že mezi tím, co se změnilo (ať už tak či onak), a tím, co se nezměnilo (ale zůstalo beze změny, pokud jsme to mohli zjistit), musíme se ihned ptát, zda podobná souvislost je také mezi tím, co bylo a už není, a tím, co nebylo, ale už je. Pokud zjistíme a můžeme potvrdit, že taková souvislost, takový skutečný (nikoli jen námi ustavený a skutečnosti jen přisuzovaný vztah mezi tím, co bylo a už není, nebo tím, co nebylo, ale už je, a dále tím, co bylo a beze změny trvá dál navzdory oné změně (tj. před změnou i po ní), objevili jsme událost a to, co k ní náleží.
(Písek, 140831-2.)