This philosophical text explores the complex representation of non-objective and non-representational realities through the deliberate process of objectification. The author begins with the premise that the non-objective is inherently non-visual and investigates how such elusive phenomena can be rendered perceptible without fundamentally altering their non-representational nature. The primary method discussed is the use of symbols—tangible, visual elements that serve to point toward something intangible and significantly more profound. A crucial aspect of any symbol is its fundamental dependence on the recipient's interpretive capacity; a symbol functions effectively only if the observer possesses prior knowledge of its meaning and the specific reality it intends to represent. To an uninitiated or unfamiliar observer, the symbol remains "mute" and entirely devoid of meaning. Consequently, the author interprets the symbol as a surrogate for a direct relationship with the symbolized entity. The text highlights that successful symbolization requires a pre-existing conceptual connection, emphasizing the essential role of the interpretive framework in bridging the gap between the representable world and the non-representational realm.
Znázornění nenázorného
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 14. 9. 2014
- This is a part of the original document:
- 2014
Znázornění nenázorného
Nepředmětné přechází do předmětného tím, že je uskutečňováno, tj. tím, že se mu dostává také příslušného zpředmětnění. Nepředmětné je eo ipso nenázorné. Jak lze nenázorné učinit názorným? Jistě nikoli tak, že změníme jeho nenázornost, nýbrž že to nenázorné vybavíme něčím, co se aspoň zčásti může znázornit a co jakožto takto znázorněné dovede poukazovat k nenázornému. Jedním ze způsobů, jak se to už odedávna dělá, je použití symbolu. Symbolem je něco názorného, co odkazuje na něco nenázorného; tento poukaz od sebe a sebou k něčemu jinému, dalšímu a zejména důležitějšímu, ovšem nedokáže uskutečňovat symbol sám, nýbrž musí jeho význam rozpoznat a pochopit ten, kdo je se symbolem jakožto symbolem obeznámen. Pro toho, kdo s ním předem jako se symbolem (poukazujícím od sebe dál, k něčemu jinému) obeznámen není, symbol nic nesymbolizuje, nic neznamená, ale zůstává pro něho jakoby němý (a on před symbolem jak hluchý). Z toho je zřejmé, že symbol nemůže promluvit (a poukázat dál na něco jiného) k nikomu, kdo není s jeho významem předem seznámen, což znamená, kdo není předem seznámen s tím, k čemu symbol poukazuje. V tom smyslu je symbol vlastně jakási náhražka přímého vztahu k tomu, co symbolizuje (resp. má symbolizovat).
(Písek, 140914-4.)