This philosophical text offers a critical examination of Plato's assertion in the Timaeus regarding the necessity of beginning every inquiry or process from a "natural origin." The author challenges this classical perspective by proposing a more rigorous definition of what constitutes a true beginning. He argues that a so-called "natural beginning" is actually nothing more than a continuation of a pre-existing state or cause. If an outcome is already contained within its starting point, it does not represent a genuine beginning but rather the persistence of something prior. According to the author, a true beginning must involve the emergence of something radically new that was not previously present in any cause. Such an origin arises independently, transitioning from non-being into the world of existence at a specific time and place. Ultimately, the text concludes that the concept of a "natural beginning" is a contradiction; a real beginning is an unpredictable intrusion of absolute novelty into the existing order, not a mere unfolding of the past.
Počátky a jejich „přirozenost“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 11. 2014
- This is a part of the original document:
- 2014
Počátky a jejich „přirozenost“
Platón nechá Timaia v dialogu téhož jména říci: „Velmi důležito jest, začíti při všem od přirozeného počátku.“ (0853, s. 33). Proti tomu je třeba zdůraznit, že tomu tak je v nejlepším případě pouze za některých okolností a pouze v některých případech, a to v těch, kdy všechno další, následné, je vlastně v počátku již nějak obsaženo (a ne-li v jednom počátku, tedy spolu též v řadě dalších počátků, v mnohých počátcích), takže ve skutečnosti nejde o počátek, nýbrž jen o přetrvávání něčeho již dříve jsoucího (či byvšího). Jediný opravdový počátek je tam, kde se objevuje něco, co je čímsi novým, čeho dosud nebylo a co nebylo obsaženo v žádné „příčině“, aby z ní odvozeno pak mohlo přetrvávat. Takže za skutečný můžeme považovat jenom takový počátek, který „vzniká“ (resp. počíná) bez příčiny, jakoby sám o sobě, a který vzniká tak, že zprvu není, tj. není jsoucí, ale do jsoucího přechází, nastává, tj. stává se počátkem něčeho, co tu v této podobě ještě nebylo. A mluvit o „přirozeném“ počátku pak ztrácí smysl – tzv. přirozený počátek by byl jenom tím, co vlastně není počátkem, protože to tu bylo už předtím, v minulosti, z které by to „jakoby“ vzniklo. Žádný počátek nemůže „vyrůst“ a „rozvinout se“ z toho, co tu už bylo a je; každý skutečný počátek je něčím, co vpadne do existujícího (jsoucího) světa, na určité místo a do určité chvíle, jako něco navíc, něco nového.
(Písek, 141102-2.)