This text examines the essence and deeper meaning of questioning, moving beyond its everyday practical understanding. Every question simultaneously asserts something and inquires about something, where errors in the underlying assertions can obstruct the path to a correct answer. The fundamental nature of questioning lies in its relationship to the unknown and the uncertain—to something the inquirer does not possess yet finds indisputably important. A crucial distinction is made between the merely unknown, which ceases to be such once it is discovered, and a true mystery, which remains a mystery even after being recognized. The profoundest sense of questioning is not to seize a definitive answer or gain control over the subject to eliminate its mystery. Instead, the goal is to find a path toward what cannot be conceptually or non-conceptually grasped. Therefore, the objective is not to terminate the process with a final answer, but to penetrate further into new inquiries. The ultimate meaning of questioning is the continuous act of questioning itself, fostering a perpetual engagement with the inexhaustible.
Otázka – smysl tázání
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 3. 4. 2013
- This is a part of the original document:
- 2013
Otázka – smysl tázání
Nechceme-li zůstat u běžného (každodenního) významu tázání, musíme se tázat také na smysl tázání vůbec. Každá otázka zároveň něco tvrdí a zároveň se na něco dotazuje. To, co otázka tvrdí, může být zatíženo chybou; v takovém případě se taková chyba stává překážkou dosažení (nelezení, rozpoznání) správné odpovědi. Pokud otázka takovou chybou zatížena není (a to je třeba vždy znovu prověřovat), náleží k její bytostné povaze vztah k něčemu, co v žádném smyslu „nemá“, čím si není jista, by o čem nemá ani dost přesných vědomostí. Jinak řečeno, tázání je ve své podstatě zaměřeno k něčemu neznámému, čeho důležitost pro tázajícího však je nesporná. Tento tázavý vztah k „neznámému“ je někdy označován jako vztah k „tajemství“. Tady však je nutno náležitě odlišit: opravdové tajemství, které bylo poznáno, nepřestává být tajemstvím, kdežto „neznámo“, které bylo „poznáno“, přestává být neznámým. Pokud tyto dvě možnosti odlišíme, je zřejmé, že nejhlubší smyslem tázání je nalezení cesty (a tím i vlastní cesta) k tomu, nač se lze jen tázat, ale co nelze ani pojmově, ani nepojmově „uchopit“, zmocnit se toho, ovládnout to a tím se toho – jakožto neznámého resp. tajemného – zbavit. „Cílem“ tázání není tedy „zmocnit se“ odpovědi, nýbrž proniknout tázáním dál, k novému tázání: smysl tázání je tázat se dál a dál.
(Písek, 130403-1.)