This text explores a new model of the event, distinguishing it from the Ancient Greek philosophical tradition shaped by geometry and mathematics. While traditional geometry works with static elements like points and lines that are merely assembled, the proposed approach views events as mental models characterized by mutual reactions and holistic occurrences. Events do not happen piece by piece; instead, every phenomenal change reflects across the entirety of the event, influencing both its past and future. The author contrasts immutable geometric shapes with living forms, where the unification of evolving structures is guaranteed organically rather than by an external operator. This shift from static structures to a process-oriented understanding of events is compared to the evolution from Euclidean geometry to non-Euclidean geometries, which better capture organic changes within fields. Ultimately, the text seeks a philosophical framework for understanding reality that prioritizes organic growth and interconnectedness over mechanical abstraction and arbitrary structural composition.
Událost – model její
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 5. 4. 2013
- This is a part of the original document:
- 2013
Událost – model její
Na rozdíl od starořecké filosofické tradice, která byla od počátku (a pak po celé dlouhé věky) spoluformována geometrií (resp. matematikou), je třeba nově vycházet ze zásadně odlišného modelu, který se geometrii (a matematice) vzpírá a vymyká. Geometrie pracuje se základními stavebními prvky, které vlastně pouze sestavuje a pak tyto sestavy a jejich struktury zkoumá (body, úsečky a přímky, křivky, plochy apod., stereoútvary atd.). Náš nový přístup musí pracovat s událostmi resp. s myšlenkovými modely událostí, které nelze pouze řadit vedle sebe, ale jimž musíme přisoudit schopnost vzájemných kontaktů, přesněji vzájemných reakcí. Událostné dění se neděje po kouskách, ale vždy celé najednou, každá aktuální fenomenální změna se nějak projevuje jak v bylosti, tak v budosti události jako celku. Zatímco v klasické geometrii zůstává trojúhelník nebo čtverec čímsi neproměnným, co nemá absolutně žádná vztah s tím, jde-li o obrazec větší nebo menší, takže nelze při zvětšování mluvit o žádném „růstu“, živé útvary sice stále podržujíc něco (a některé) ze svých „tvarů“ či „struktur“, ale sjednocení postupně se měnících struktur je zaručeno organicky, nikoli „svévolí“ nějakého operátora. (Naproti pouze geometrickým tvarům klasických geometrií dochází v některých geometriích neeuklidovských, postihujících např. proměny různých polí, k výraznému přiblížení změnám, které známe jako organické.)
(Písek, 130405-1.)