This text offers a profound philosophical reflection on the concepts of the "new" and "newness." The author presents a fundamental dilemma: either we acknowledge the existence of true novelty, or we maintain that everything seemingly new is merely a hidden version of the old. The latter approach is identified as an obstacle to authentic thinking, as it prevents the posing of essential questions. Genuinely grasping newness requires examining the emergence of something from "nothingness," understood not as absolute negation but as a sphere of "pure non-objectivity." The author identifies this dimension with the concept of "truth." This reflection leads us to realize that true newness is unprecedented and non-derived, necessitating a departure from objective reasoning. This approach allows us to view the process of birth as an event not determined by the past. The study emphasizes the necessity of openness to what transcends the horizon of existing experience and traditional categories, opening space for a radically different understanding of reality and its renewal.
Nové a novost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 17. 8. 2013
- This is a part of the original document:
- 2013
Nové a novost
Tady se musíme hned na začátku rozhodnout: jsme ochotni se zabývat otázkou skutečně „nového“, anebo na „nové“ nevěříme a jsme přesvědčeni, že pod sluncem nikdy není nic nového, a že všechno, co se zdá být novým, můžeme vposledu odhalit jako již dávno staré? To je základní rozdíl dvojího přístupu, o kterém nelze předem rozhodnout na základě nějakých zkušeností, protože veškeré zkušenosti s novým mohou být vždy zpochybněny tím, že zatím se nám to jako nové jen zdá, protože toho dost nevíme, abychom poznali, že to vlastně nové není. Taková – ovšem vůbec nezdůvodněná – umanutost je ovšem především obrovskou překážkou dotazování, a tím vskutku filosofického myšlení. Vzít naopak myšlenku „nového“ a „novosti“ (= nebývalosti resp. neodvozenosti z čehokoli již bylého, již předchůdného) opravdu vážně znamená tázat se po „vzniku“ či spíše „zrození“ něčeho z „ničeho“, ba z „nicoty“ (ovšem nechápané brutálně metafyzicky jako popření všeho vůbec). A tak se otázka po „novém“ a „novosti“ nutně stává jednou z bran vstupu do světa (sféry) ne-předmětnosti, neboť ona „nicota“, kterou je ovšem třeba také vážně zkoumat, nemá vůbec předmětnou stránku, takže o ní můžeme mluvit jen jako o „ryzí nepředmětnosti“ (a v mém pojetí o „pravdě“).
(Písek, 130817-2.)