This text explores the ontological question of the nature of "true being", defining it through the principle of unity. A true being must be unified and clearly distinguished from other beings. The author emphasizes that this distinction should not be understood merely as an external or physical boundary. The key element in unifying multiplicity into a single "one" is the emergence of "interiority". It is this interiority that allows for a breakthrough beyond the pure externality of objects, creating a space where the closure of things is transcended. Only through this internal dimension can mutual intersections and transitions occur between individual beings, moving beyond purely external relationships. The paper presents the thesis that true being is not merely an isolated object but a dynamic unity with a profound internal world that defines its integrity and its capacity for relating to the surrounding world. This interiority is an essential condition for multiplicity to become a true, unified being.
Jsoucno pravé
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 10. 12. 2013
- This is a part of the original document:
- 2013
Jsoucno pravé
Za „skutečné“ resp. „pravé“ jsoucno můžeme považovat jen něco, co je „jedno“, tj. co je nějak (nějakým způsobem a v nějakém rozsahu či míře) sjednoceno, tedy učiněno „jedním“. A to znamená, že takové pravé jsoucno se musí vyznačovat svou vyděleností od jiných (event. ostatních) pravých jsoucen (která ergo musí sama také být podobným způsobem od jiných vydělena a mohou být proti nim vymezena, od nich ohraničena). Takové hranice nemůžeme chápat v redukovaném smyslu jako pouhé vnější (zvnějška přístupné a zjistitelné) rozmezí, nýbrž jako zcela zásadní hranice mezi světem vnějších „věcí“ na jedné straně a světem „vnitřním“, světem „niterností“, které se jakémukoli přístupu zvenčí zásadně vymykají. Takže jinak řečeno (z jiné strany vyloženo): jakákoli mnohost se může stát „jedním“ pouze tak, že se vytvoří (že je vytvořeno) nějaké „nitro“, nějaká „niternost“, díky kterým se mnohost pouhých „předmětů“ (objektů, které se k sobě mohou vzájemně vztahovat výlučně zvenčí, tedy jako k pouhým „vnějšnostem“) nějak prolamuje, čímž ovšem dochází v ryze vnějším ohraničení původních jen zvnějšku přístupných „jeden“ („jednot“) k možnosti průniků a přechodů (oběma směry).
(Písek, 131210-1.)