This text examines the concept of pure non-objectivity, which the author interprets through Heraclitus's Fragment B 93 regarding the Delphic oracle. Pure non-objectivity, analogous to the Heraclitean logos, neither speaks nor conceals but rather indicates or signifies. It lacks any objective weight or fixed form, and thus cannot be identified with specific laws, commands, or norms. Although it remains ungraspable and unreachable through the subject's own initiative or intellectual effort, it is not entirely hidden. Instead, it actively and spontaneously approaches the human subject in the form of a hint, a non-objective challenge, or an address without words. The author emphasizes that the logos or pure non-objectivity does not operate through external pressure, but through a silent suggestion that requires a specific type of openness. This relationship between the subject and non-objectivity defines a space for understanding that transcends traditional objective thinking and formal linguistic expression.
Nepředmětnost ryzí
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 7. 4. 2012
- This is a part of the original document:
- 2012
Nepředmětnost ryzí
V jistém smyslu (a ovšem mutatis mutandis) lze jednu Hérakleitovu myšlenku vztáhnout na „ryzí nepředmětnost“ (pro Hérakleita logos), i když verbálně (ve formulaci) je vztažena k nepojmenovanému Apollónovi: „Vládce, jehož věštírna je v Delfách, ani nemluví, ani neskrývá, nýbrž naznačuje.“ (Jde o zl. B 93.) Sama struktura tohoto vlastně nefilosofického „obrazu“ je atraktivní. Ryzí nepředmětnost „vládne“, ale nemá „váhu“, dokonce ani v podobě vyslovení či slova (natož něčeho „fyzicky“ předmětného). Proto nemůže být ztotožněna se žádnou formulací, se žádným ustanoveným příkazem ani zákonem, ani s nějakou pevně závaznou normou. Ale to vůbec neznamená, že by byla něčím utajeným, skrytým, vymykajícím se porozumění a pochopení. Ryzí nepředmětnost (pro Hérakleita logos) je nedosažitelná, neuchopitelná pro nás (pro člověka, eventuelně – v našem pojetí – pro subjekt v celé myslitelné šíři, tj. z jeho strany, z jeho rozhodnutí a přičinění), ale naopak sama „aktivně“ („spontánně“) k němu přichází v podobě náznaku, jakési bezeslovné „nápovědi“, naším termínem „nepředmětné výzvy“, „nepředmětného apelu“, „oslovení beze slov“: logos nemluví, ale naznačuje.
(Písek, 120407-1.)