The text explores the nature of philosophical inquiry and the methodological limitations arising from the prevailing tendency toward objectifying thought. The author argues that while philosophy can address any topic, it must always maintain a relationship with the totality of existence. A central issue is the current 'Babylonian captivity' of objectification, where everything is understood as an 'object'—either real or intentional—placed before the mind. This approach is inherently limited because it ignores the active subject, who by definition cannot be reduced to an object. True philosophy must recognize that objectification is merely one method of relating to the world and that it necessarily leaves out essential, non-objective aspects of reality. The author emphasizes that a genuine philosopher must remain conscious of these limitations and acknowledge that mental models are provisional. By highlighting the irreducible role of the subject, the text calls for a more nuanced philosophical approach that transcends the boundaries of mere objectification.
Filosofie a její témata
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 20. 5. 2012
- This is a part of the original document:
- 2012
Filosofie a její témata
Filosofie se principiálně vzato může zabývat čímkoli, skutečným i vymyšleným; na druhé straně se ovšem nemůže zabývat vším najednou, nýbrž vždycky se musí soustředit jen k něčemu resp. na něco. Nicméně aby nepřestala být opravdovou filosofií, musím stále vztahovat i to, na co se právě soustřeďuje, ke všemu ostatnímu. Tento vztah je ovšem nutně poněkud zvláštní, tj. nemůže být uskutečněn, proveden jinak než částečně, na základě jakési „selekce“. Proč tomu tak je? Pro nás dnes především proto, že stále ještě vězíme v jakémsi „babylonském zajetí“ zpředmětňujícího myšlení. To nás tlačí k tomu, abychom vše, k čemu se filosoficky vztáhneme, chápali (myšlenkově uchopovali) jako „předmět“, tj. jako něco, co je „před“ námi (ať už „reálně“ nebo pouze „intencionálně“, tj. jako myšlenková konstrukce, myšlenkový model). Omezenost každého takového myšlenkového „pojetí“ či „uchopení“ spočívá proto především v tom, že žádný takový „reálný“ předmět nikde a nikdy „neexistuje“, tj. nevyskytuje se ve skutečném světě kolem nás, a za druhé v tom, že žádný předmětný myšlenkový model se neobejde bez nějakého aktivně myslícího (a tedy zpředmětňujícího) subjektu, který sám ex definitione nemůže být chápán (ještě přesněji : ani se sám nemůže chápat a ani žádný jiný subjekt nemůže chápat) jako nějaký – třeba zvláštní – druh „předmětu“, „objektu“. A protože takový subjekt (a takových skutečných „subjektů“ je mnoho a mají různé úrovně, jak uvidíme) nemůže být opomíjen ani redukován na „předmět“, musí se filosofie (přesně: každý opravdový, neupadlý, tj. neredukující filosof) vztahovat ke každému „reálnému“ i každému „intencionálnímu“ předmětu vždy tak, že si stále zřetelně uvědomuje, že to je pouze jedna z metod, jak se k čemkoli a ke světu vůbec vztáhnout, a zejména že to je metoda, která nechává cosi významného, ba podstatného, bytostně všemu skutečnému „vlastního“, předběžně a prozatímně, právě jen „metodicky“ a jen s částečnou oprávněností stranou.
(Písek, 120520-1.)