This text presents a critical analysis of the concept of "orthodoxy" (orthé doxa) and its relationship to the authentic understanding of faith within the Christian context. The author argues that interpreting faith merely as an opinion, a set of beliefs, or theoretical knowledge constitutes a fundamental misunderstanding of Jesus’ original message. Drawing on biblical exegesis, particularly the work of Gerhard Ebeling and the investigation of the hypothetical Q source, the text demonstrates that Jesus’ conception of faith was rooted in practical conduct and a fundamental life attitude rather than dogmatic correctness. In this sense, faith does not represent intellectual assent to specific propositions (doxa or episteme), but rather a primary will to do "what is right." The author also highlights the linguistic difficulties involved in translating Aramaic concepts into Greek terminology (pistis, aletheia), which caused a shift from a dynamic existential orientation to the static holding of opinions. The essay aims to rehabilitate faith as a vital existential practice.
„Pravověří“ a víra
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 28. 5. 2012
- This is a part of the original document:
- 2012
„Pravověří“ a víra
České slovo „pravověří“ či „pravověrnost“ je vlastně překladem řeckého orthé doxa, pravé (nebo správné) mínění, ale postupně na sebe nabralo jiné významy. Základní chyba ovšem tkví v chápání „víry“, jako by šlo o nějaké mínění (nebo dokonce vědění). Pro křesťany všech denominací by mělo být směrodatným, ne-li rozhodujícím kritériem to, jaký význam dával příslušnému slovu „věřiti“ či „víra“ (v hebrejštině, zejména však v aramejštině, možná i v řečtině) sám Ježíš z Nazaréta. K tomu ovšem nemáme přímý přístup, ale jsme odkázáni na evangelia, především synoptická, která už máme všechny v KOINH, tedy v běžné, zjednodušené řečtině. A právě zde podal mimořádný výkon Gerhard Ebeling, když prokázal důležitost soustředění na hypotetický „pramen Q“ resp. na to, jak s ním museli pracovat sami evangelisté. Mám za to, že všechno ukazuje k tomu, že Ježíš vůbec neměl na mysli žádné mínění a žádné představy, myšlenková uchopení ani poznatky, ale něco mnohem primárnějšího, bližšího praktickému chování a vůbec životu, vůli k činění „toho pravého“. Pro Ježíše víra určitě nebyla žádnou doxa, ale nebyla ani žádnou epistémé. Užití řeckého slova pistis pro Ježíšovy (nejspíš původně aramejské) výroky bylo a je stejně malou (a spíše problematickou) pomocí jako užití řecké alétheia pro „pravdu“.
(Písek, 120528-2.)