This text offers a critical reflection on the Cartesian conception of philosophical method, which advocates for the radical rejection of all prior knowledge in pursuit of absolute certainty. The author argues that this approach is fundamentally flawed because it overlooks the historical context and the actual nature of an individual's intellectual development. Philosophy should not be viewed as a mere logical derivation from fixed principles, but rather as a journey punctuated by crossroads that a thinker encounters through active dialogue and confrontation with other authors. Attempting an absolute intellectual restart leads to stagnation; without the context of prior experience or engagement with differing perspectives, an individual cannot identify their own errors, which may falsely appear as self-evident truths. Genuine philosophical growth is thus contingent upon a direct and sincere dialogue with great thinkers, allowing for the continuous verification of both one's own and others' intellectual steps. This dialogical process constitutes the essence of authentic philosophical inquiry.
„Vývoj“ myšlenkový jednotlivce
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 24. 6. 2012
- This is a part of the original document:
- 2012
„Vývoj“ myšlenkový jednotlivce
Karteziánská mylná představa, že pravá myšlenková (filosofická) metoda spočívá v tom, že vše, co jsme zatím měli a máme k dispozici, jakoby zavrhneme a považujeme za neplatné, abychom startovali znovu a od něčeho naprosto nepochybného, je především zatížena svou ne-dějinností, ale také naprosto chybným chápáním individuálního vývoje myslitele (filosofa). Filosofie nikdy „nevyplývá“ z nějakých předem daných (nebo přijatých) principů pouhým logickým odvozováním, ale tím, že myslitel podniká svou myslitelskou cestu, na které se stále dostává na nová a nová rozcestí. A ta rozcestí nejsou rozhodně předem nějak „dána“, nýbrž dostává se na ně tak, že se potkává (setkává, dostává do rozhovoru a také do sporů) s jinými, dalšími mysliteli. Takže co z toho vyplývá? Pokud bychom na začátku zavrhli všechno, nehneme se (rozumně, smysluplně) z místa, ostatně také proto, že všechno, co se nám bude zdát naprosto jistým a evidentním, bude jen další náš omyl, který pro nedostatek jakýchkoli jiných zkušeností nebudeme ani schopni rozpoznat a odhalit). Zato v opačném případě se stane pro nás velmi významným každý velký myslitel, s nímž se aspoň trochu (ale přímo !) seznámíme ve skutečném rozhovoru, v opravdovém dialogu (v němž budeme opětovně prověřovat každý nejen jeho, ale také svůj krok).
(Písek, 120624-3.)