This text explores the nature of traces left by past events, distinguishing between external and internal types. An external trace serves as evidence of a past occurrence, yet its creation and persistence rely on the cooperation between the trace-maker and the medium that receives it. The author emphasizes that for a trace to remain recognizable and interpretable over time, the medium must actively participate in its preservation. Using the metaphor of wet soil versus dry rock, the text illustrates how different environments facilitate or hinder the recording and retention of information. This necessity for interaction leads to the concept of internal memory, which can be established both intentionally and unintentionally. The effectiveness of internal memory is thus evaluated by its capacity to actively maintain these traces in a legible form. Ultimately, the document presents a philosophical reflection on memory as an active process of preservation and interaction, where the quality of the record depends on the synergy between the acting force and the receptive environment.
„Paměť“ interní a „externí“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 29. 10. 2012
- This is a part of the original document:
- 2012
„Paměť“ interní a „externí“
Vše, co se vskutku děje a stane, nechává po sobě jakousi stopu. Ta stopa může být dvojího typu, vnitřní a vnější (interní a externí). Externí stopa je jakýmsi dosvědčením, že se tady v minulosti něco stalo, co po sobě tuto stopu zanechalo (v této obecnosti nezáleží na tom, jak výmluvná a interpretačně využitelná ta stopa je). Ale aby taková stopa mohla nejen vzniknout, ale aby mohla nějaký čas přetrvávat a být rozpoznatelná, čitelná, interpretovatelná, musí tady dojít k jakési „spolupráci“ toho, co stopu po sobě zanechalo, s tím, v čem nebo na čem ji zanechalo. A právě tato nutnost spolupráce toho, co stopu způsobilo, s tím, co se účastní toho, aby ta stopa nějaký čas vydržela, tedy co tu stopu jaksi (aktivně) „uchovává“, nás vede k tomu, abychom uvažovali také o tzv. stopách interních, vnitřních, ať už záměrně nebo nezáměrně ustavovaných a udržovaných. Tak jako vlhká, měkká půda lépe spolupracuje na „zanechání“ stop nějakého zvířete nebo člověka, zatímco suchá skála nespolupracuj takřka vůbec, takže téměř vše zůstává na chodci a jeho obuvi (nebo nohách), zda na sobě ještě nesou něco z jiného prostředí, tak lze odlišovat i některé formy vnitřní /interní) paměti jako účinnější od jiných jako nedostatečných nebo málo dostačujících.
(Písek, 121029-2.)