This text provides a critical analysis of the concept of the "right to life." The author argues that this term is semantically and philosophically problematic. For living beings, it is more accurate to speak of a "right to preserve life" or to continue living rather than a right to life itself, a state which they already possess. Regarding potential life that does not yet exist, the concept of a "right" is misplaced, as it represents a "chance" rather than a legal entitlement. Furthermore, the text highlights that because all life is inherently mortal and temporary, the notion of a formal "right" lacks a solid foundation. Life should instead be viewed as a fate, a granted opportunity, or a mission. The author concludes that Albert Schweitzer's principle of "reverence for life" offers a more sensible and substantive alternative. This approach is not based on a legal claim to exist, but on a profound respect for the essence and finitude of living existence.
Právo na život
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 27. 7. 2011
- This is a part of the original document:
- 2011
Právo na život
Přesně vzato bychom mohli o „právu na život“ mluvit jen v případě něčeho neživého; pokud nám jde o něco (někoho) živého, nejde o právo na život, nýbrž o právo na zachování života a pokračování v něm. Je tu ovšem ještě jedna možnost, ovšem dost problematická (z důvodů, které by bylo třeba rozvést a přezkoumat), totiž že „subjektem“ práva na život může být něco ještě nejsoucího (někdo ještě nejsoucí). To by nás ovšem zavedlo do naprosto odlišné problematiky, kde vůbec mluvit o nějakém „právu“ ztrácí všechen smysl; v takovém případě jde spíš o příležitosti, o „šanci“, nikoli o „právo“. A mluvit o „právu na šanci“ už vůbec nedává dost smyslu, jde-li o sám život. Nic neživého nemůže mít „právo“ na život; a nic již živého „právo“ na život nepotřebuje, protože život již má (a proto může jít jen o „právo“ na pokračování v žití, v životě). I to však je problematické, neboť vše živé je smrtelné; život, tj. aktivní žití, je vždy jen čímsi dočasným, termínovaným – tak jaképak právo? Je to vlastně spíš něco jako úděl, případně poskytnutá příležitost, eventuelně spojená se závazkem nebo posláním. Zkrátka jde o dosti problematickou myšlenku. Daleko věcnější a rozumnější je třeba Schweizerova myšlenka „úcty k životu“, a jistě nikoli založené na nějakém respektu k „právu“ na život.
(Písek, 110727-1.)