This text offers a critical examination of the contemporary understanding of "rationality," which is frequently misinterpreted as a form of reductionism. The author notes that in common discourse, rational behavior is often positioned in opposition to emotions, morality, religion, or aesthetics. However, this narrowed definition represents a degradation of the original meaning of the term, which instead imposed higher intellectual demands and a stricter sense of responsibility through critical discernment. True rationality should not be perceived as mere technical skill or the deliberate stripping away of context; rather, it should be understood as "reasonableness" in the broadest sense. To be reasonable means to account for wider contexts and to refuse to ignore the surrounding circumstances. The author emphasizes that rationalization should not aim to exclude feelings or traditions, but to critically discern their underlying meaning or inherent prejudices. Ultimately, the text calls for a rehabilitation of reason as a faculty that integrates complex connections and context instead of discarding them for the sake of mere technical efficiency.
Racionální (a „racionalita“)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 27. 7. 2011
- This is a part of the original document:
- 2011
Racionální (a „racionalita“)
Stále ještě je běžné, když nás někdo vyzývá k racionálnímu uvažování, že jde ve skutečnosti o jakýsi redukcionismus, totiž o nabádání k tomu, abychom dali vědomě stranou úvahy ukazující k jiným kontextům. V tomto smyslu je „racionální“ jednání a chování stavěno do protivy s jednáním a chováním třeba emocionálním, eventuelně s takovým, které je příliš vázáno na nějaké ohledy (pokud je nelze zdůvodnit „racionálně“), třeba mravní nebo náboženské, dokonce estetické apod. To je ovšem už degradovaný, zvulgarizovaný, posunutý a ochuzený význam, zatímco původní význam naopak poukazoval k vyšším nárokům, než jsou ty běžné. Vůbec nešlo o redakci, nýbrž o větší nárok, vyšší požadavky, důslednější odpovědnost apod. Nešlo o vyřazení citů, ale o kritické rozlišování mezi nimi; nešlo pohrdání zvyky nebo mravy, nýbrž o odhalení jejich dobrého smyslu anebo jejich předsudečnosti a nezdůvodněnosti. A tak dále. Racionální by mělo dávat dobrý smysl, mělo by být „rozumné“ v širokém významu slova, nemělo by znamenat žádné osekávání a zúžení na pouhou techné, na pouhou zručnost, šikovnost. Myslím, že je z toho nutno vyvodit asi toto: rozumné je to, co bere ohled na širší kontexty. Racionalizace nemůže a nesmí znamenat odtržení od souvislostí a nedbání na okolnosti.
(Písek, 110727-2.)