This text presents a philosophical reflection on the concept of perspective and its relationship to reality. The author argues that while reality is always revealed within a specific perspective, this perspective does not create or construct the reality itself. A critique is leveled against objectivism for its attempt to achieve knowledge stripped of subjective engagement, which paradoxically results in a higher degree of artificial construction than an acknowledged perspectival view. Perspective is not merely a phenomenon of consciousness but is fundamentally rooted in one's total involvement in a real context and environment. Reality cannot be revealed without a perspective, as it serves as a prerequisite for our engagement with the world. Thus, perspective is an ontological matter rather than a purely cognitive process. The text ultimately rejects naive objectivism in favor of a deeper understanding of the relationship between the subject, their situational embeddedness, and the reality that reveals itself while maintaining its autonomy even within the framework of a specific point of view.
Perspektiva a to „v ní“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 13. 8. 2011
- This is a part of the original document:
- 2011
Perspektiva a to „v ní“
Jestliže zdůrazňujeme, že se nám skutečnosti vyjevují vždy v určité „perspektivě“, je to v pořádku. Jen nikdy nesmíme zapomenout, že to, co se nám v té naší perspektivě vyjevuje, není jen ta naše perspektiva, ale není to ani nic, co by byl důsledkem nebo následkem té naší perspektivy, co by ta naše perspektiva sama vytvářela, co by konstruovala nebo dokonce předstírala. Nic se nám ovšem nedává, neotvírá, nevyjevuje bez perspektivy. Problematičnost objektivismu spočívá právě v tom, že se snaží dosáhnout vidění bez dívání, slyšení bez naslouchání, cítění bez čichání atp. Když tento nešvar objektivistů kritizujeme, není tomu tak proto, že bychom chtěli popírat skutečný svět (resp. svět skutečností), ale proto, že chceme co nezřetelněji zdůraznit, že objektivizovaná, tedy předmětně chápaná (zpředmětněná) skutečnost, je ještě daleko víc naší „konstrukcí“ než skutečnost jakkoli viděná v jakékoli perspektivě (pokud si je tu perspektivu ochotná a schopná přiznat). – A ještě jednu věc je třeba připomenout: perspektiva není nikdy jen záležitostí vědomí, ale vždycky je věcí celkového zapojení do určitého skutečného kontextu, do určitého okolí, prostředí. A to je věcí bytí, nikoli jen vědomí a myšlení.
(Písek, 110813-4.)