This document explores the nature of life as a dynamic orientation toward the future, transcending mere adaptation to existing conditions. The author traces the continuity of care for future generations from plants and animals to humans, highlighting the significance of social bonds and communal cooperation. In humans, this biological foundation is complexified and amplified by consciousness and reflection, which enable individuals to consciously support or suppress innate tendencies. Consequently, human actions are subject to moral reflection and social control. The text emphasizes that neither natural nor social evolution is static; communities can either flourish or decline. The ultimate success of human society depends on reason—encompassing understanding, memory, and experience. These faculties allow humans to look beyond the immediate given reality and consider broader situational and temporal contexts. By integrating reflection with social responsibility, humans actively shape their future, moving from instinctive survival to a deliberate and reasoned progression.
Život a směřování do budoucnosti
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 9. 9. 2011
- This is a part of the original document:
- 2011
Život a směřování do budoucnosti
Lidský život nemůže být založen na pouhých danostech a na vlastní adaptaci na tyto danosti, ale musí směřovat k něčemu, co ještě není dáno, ale k čemu má teprve dojít. K životu vůbec náleží péče o příští život: už rostliny vybavují své budoucí potomky zásobami, které ukládají do semen, pro první fáze jejich možného příštího života. U vyšších živočichů tato péče o potomky jde ještě mnohem dál, neboť pokračuje ještě týdny i měsíce, někdy celé roky po narození mláďat; a péče nezůstává vždy jen na matce, ale často vydatně pomáhá i otec (předpokladem pak je aspoň relativní trvalost svazku obou rodičů). V řadě případů můžeme být svědky i toho, jak starší samice pomáhají nejen rodičkám při narození, ale jak pečují dokonce o mláďata, kterým jejich matka uhynula. Některá zvířata žijí také ve smečkách nebo se aspoň houfují do stád. To všechno jsou „vynálezy“, jejich účelnost či smysluplnost je pro nás zřejmá, ale o které ona zvířata pochopitelně nemají ani potuchy. U člověka je všechno zkomplikováno, ale potenciálně zesíleno vědomím a myšlením, které funguje někdy jako zesilovací, jindy jako zeslabovací systém. Původně neuvědomělým tendencím a sklonům se tak někdy může dostávat podpory, zatímco jindy mohou (a někdy také musí) být potlačovány. Díky reflexi si pak člověk stále víc uvědomuje, že něco dělat musí, zatímco něco jiného nemá nebo nesmí. A protože nežije izolovaně, ale ve společenství s jinými, je tak rovněž pod kontrolou těch druhých a sám zase se podílí na kontrole toho, co dělají nebo nedělají druzí. Ani v přírodním vývoji, ani ve vývoji různých lidských druhů společenství není nic naprosto neměnné, ale může prospívat a vylepšovat se nebo zase upadat a vést ke ztrátám, někdy i k zániku. Velmi mnohé pak záleží jak na vědomí samém, tak zejména na „rozumu“, tj. porozumění a paměti, tedy na zkušenostech, které nezůstávají jen u toho, co je „dáno“, nýbrž berou v potaz jak aktuální (momentální) situaci, tak i širší souvislosti, zejména také časové.
(Písek, 110909-1.)