This text examines Aristotle's concept of first philosophy and its relevance to contemporary philosophical thought. Aristotle identified three fundamental theoretical disciplines: physics, mathematics, and theology. The author analyzes whether these categories remain valid or require redefinition. Physics, focusing on entities in motion and subject to change, remains a vital discipline. However, mathematics has undergone a significant transformation; while traditionally viewed as the study of unchanging numbers and shapes, it now encompasses various types of motion and has largely moved beyond its original philosophical boundaries. The most critical assessment is reserved for Aristotelian theology. As a study of an entirely immobile God, it is presented as philosophically untenable in a modern context because absolute immobility equates to a lack of life. Ultimately, the text reflects on the shift from ancient traditions toward a modern scientific paradigm, where dynamics and change are prioritized over the static concepts of immutability that once formed the core of classical metaphysics.
Filosofie „první“ (nově pojatá)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 10. 2011
- This is a part of the original document:
- 2011
Filosofie „první“ (nově pojatá)
Aristotelés vydělil z veškeré filosofie tři disciplíny (říkal jim „teoretické“) jako základní, resp. jako představující tzv. první filosofii (proté filosofia). Pochopitelně si musíme položit otázku, zda to má i pro naše pojetí filosofie nějakou závažnost, či zda to musíme také v nějaké podobě převzít a akceptovat. Pokud ano, je na první pohled zřejmé, že z oněch tří Aristotelem jako „základní“ pojatých disciplín nám dnes zůstává pouze jediná, totiž „fysika“, a to jakožto disciplína, jejímž oborem je „mnohé“, které se „pohybuje“, tj. mění. Ostatní dvě disciplíny nepadají v úvahu, protože se podle Aristotela zabývají tím, co „se nehýbe“, tedy je neměnné. „Matematiku“ by jistě bylo možné pojmout jako významnou vědu, která se zabývá tím, co se nemění, ovšem jen pokud bychom do jejího oboru zahrnuli čísla (a vztahy mezi čísly), a také geometrické (a stereometrické atd.) útvary; nicméně matematika už dávno tyto meze překročila, protože se stále víc zabývá nejrůznějšími typy pohybů. Co je však nepochybné, je obrovská změna v tom, jak je matematika chápána a jak sama sebe chápe; na první pohled ztrácí charakter filosofie. Ještě zřetelněji se ukazuje jako filosoficky nemožná ona podle Aristotela nejvyšší disciplína, totiž theologie. „Bůh“, které je naprosto nehybný (je tedy „ryzím předmětem“), je vlastně mrtvý.
(Písek, 111002-2.)