This text critiques the scientific discourse that defines biological evolution as a spontaneous process while denying true spontaneity to individual organisms or germ cells. The author points out a paradox where evolution from inanimate matter is described as "spontaneous," even though science rejects the spontaneity of life's origin and labels mutations as random, shaped by external selection. The primary objection is directed at attributing activity to abstract processes, which the author views as a remnant of animistic atavism. According to the author, genuine activity and spontaneity are only possible for a subject—specifically, within event-based occurrences that are internally integrated into a whole. The text calls for a reassessment of the concept of "process" in favor of subjectivity and the internal unification of events. This philosophical perspective emphasizes that without a subject, true activity or spontaneity cannot exist, suggesting that the scientific description of evolution obscures fundamental ontological problems.
Samovolnost (spontaneita) / Spontaneita (samovolnost)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 25. 10. 2011
- This is a part of the original document:
- 2011
Samovolnost (spontaneita) / Spontaneita (samovolnost)
Na www-stránkách Wikipedie najdeme pod hlavičkou „Evoluce“ následující výměr: „Biologická evoluce je dlouhodobý a samovolný proces, v jehož průběhu vznikl z neživé hmoty pozemský život a dále se rozvíjí a diverzifikuje.“ To je typický příklad toho, jak vědecká „mluva“ popisuje skutečnost, jak se „jeví“ (či spíše jak je „malována“), a zakrývá přitom právě ty základní problémy. Je takřka nepochopitelné, jak je vědcům myšlenkově možné připisovat „samovolnost“ tak velkým „procesům“, ale upírat ji „pravým jsoucnům“, nota bene když chtějí zároveň odmítat spontánnost sebeoživení „neživé hmoty“. Tradičně se stále ještě mluví o „náhodnosti“ genetických mutací, a teprve pak se nějaký vývojový trend vysvětluje selekcí zvnějšku, tj. z prostředí. Jednotlivému organismu, případně jednotlivé zárodečné buňce se spontaneita změny (mutace) odpírá, ale dlouho trvajícímu procesu se připisuje. Co to je, takový „proces“? Je schopen vlastní aktivity (a teprve tím i samovolnosti)? Není to vůbec zbytek jakéhosi animistického atavismu? Mám právě naopak jistotu, že aktivity (a eo ipso i spontanity, neboˇskutečná aktivita se bez nějakého stupně spontaneity neobejde) je schopen jen subjekt, tedy nikoli proces, ale událostné dění, které je vnitřně, tj. subjektně sjednocováno, integrováno v celek.
(Písek, 111025-1.)