The text explores the relationship between truth and experience, responding to Immanuel Kant's assertion that truth resides only in experience. The author critiques a narrow understanding of experience as a mere encounter with objects, arguing that truth is not a thing nor something derivable from things. Instead, truth serves as the standard that determines the authenticity and truthfulness of our knowledge. Experience should not be limited to external objects but must also encompass an experience with truth itself and with the process of thinking. Consequently, the author challenges the notion that purely rational knowledge is a mere illusion, asserting that intellectual labor is itself a form of experience. True knowledge of things is only possible in the light of truth, requiring that the subjects of our inquiry are brought into this light. By expanding the concept of experience to include reflexive and intellectual dimensions, the text demonstrates that rational cognition is inextricably linked to experience.
Pravda a zkušenost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 3. 3. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
Pravda a zkušenost
Kant kdysi (v Prolegomenech) napsal, že „nur in der Erfahrung ist Wahrheit“ (když předtím ještě uvedl: „Alles Erkenntnis von Dingen, aus bloßem reinen Verstande oder reiner Vernunft, ist nichts als lauter Schein, und nur …; Werke IV, S. 114). Skutečný problémem však je povaha oné „zkušenosti“, jakož i to, s čím jsme „udělali zkušenost“. Zcela mylné by bylo mít za to, že pravdu najdeme či získáme pouze ve zkušenosti s věcmi, a docela zapomenout, že jde také o zkušenost s pravdou. Pravda však není věc, a nelze ji ani z věcí odvodit. Je to naopak pravda, která rozhoduje o tom, zda naše zkušenost s věcmi a naše poznání věcí jsou „pravé“, „pravdivé“. Pravost a pravdivost našeho poznání věcí nelze odvodit jen z těch věcí samých; pravda zůstává mírou jak věcí samých, tak našeho poznání těch věcí. Pravdivé poznání věcí je možné je ve světle pravdy samé, a to znamená, že do světla pravdy se musí dostat i to, co poznáváme, s čím „děláme“ nějakou zkušenost. Na a právě proto nelze právem ani opačně říci, že by čistě rozumové poznání (nechám tu stranou ten Kantův rozdíl dvojího „rozumu“) bylo pouhým zdáním, pouhou iluzí. Zkušenost totiž neděláme jen s věcmi, ale také s myšlením, s prací rozumovou a tedy s rozumem; čistě rozumové poznání, které by s nějakým druhem zkušenost vůbec nemělo nic společného, není možné ani myslitelné.
(Písek, 100303-1.)