This text offers a critical reflection on Jan Patočka’s conception of philosophical life as a movement of "ateles energeia"—an activity whose end or goal (telos) supposedly eludes the philosopher. The author challenges this view, arguing that the telos does not escape the philosopher but rather approaches them from the future, demanding to be heard, obeyed, and realized. Philosophical movement is not aimless; its uniqueness lies in a methodical reflection that constantly questions achieved goals in the name of a "true goal" that is yet to be embodied. Energeia is seen as a power entrusted to the philosopher, enabling a movement toward what is coming. The author posits that philosophical thinking is characterized by a tentative aiming toward specific ends, followed by an immediate critical re-evaluation. Thus, the movement is not "ateles" in the sense of being inherently incomplete or lacking a destination, but is instead oriented toward a future truth that seeks manifestation through human thought and action.
ATELÉS – a filosofování / ATELÉS – a filosofování
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 4. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
ATELÉS – a filosofování / ATELÉS – a filosofování
Patočka kdysi dávno, ještě před válkou, prohlásil: „filosofický život je pohyb, ATELÉS ENERGEIA, jehož TÉLOS nám uniká“ (Péče I, 104). Já to musím říci docela jinak: TÉLOS filosofie filosofovi neuniká, nýbrž přichází k němu (z budoucnosti), oslovuje ho, žádá se vyslechnutí a poslušnosti, ale není „předem“ dán (to by pak „přicházel“ z minulosti !), nýbrž filosofe v jeho myšlení vede, přivádí a posílá dál. ENERGEIA je svěřena filosofovi, bez ní by filosofický pohyb nebyl možný. A říci o filosofickém životu, že je ATELÉS, nelze, neboť spočívá v myšlení – a myšlení se vždy vztahuje k nějakému „cíli“. Filosofická zacílenost je však právě tím zvláštní a specifická, že stále metodicky (v reflexi), ale přece jen vždy aspoň zčásti tentativně míří k určitému cíli, aby ihned potom přezkoumala povahu jak té zacílenosti, tak onoho vskutku dosaženého, docíleného „cíle“, a aby o obojím zapochybovala. A to právě ve jménu onoho „pravého cíle“, který přichází z budoucnosti a žádá, aby se mohl vtělit, aby byl vtělen, uskutečněn – a ihned poté opět přezkoumáván, shledáván často lehkým, ale jen proto, aby byl ten „pravý cíl“ uslyšen a vyslyšen a znovu – snad již lépe – poslechnut a uskutečněn. Proto neplatí, že filosofický pohyb je bezcílný, ATELÉS, ale že je zaměřen k cíli teprve přicházejícímu (nikoliv který by se skrýval, který by dokonce filosofovi unikal).
(Písek, 100402-1.)