This text explores the relationship between individual thoughts and philosophical systems, drawing a parallel between thoughts and organs or cells in a living body. The author introduces the concept of a philosopheme to describe an idea that can be effectively utilized in constructing a philosophy. It highlights that while some thoughts are autonomous enough to be integrated into different systems, others require adaptation or remain entirely incompatible. A crucial requirement for building true philosophy (Plato's orthé filosofia) is a refined sensitivity for determining such compatibility. Identifying what constitutes a philosopheme is often only possible retrospectively, after it has been integrated into a philosophical framework. Therefore, it is extremely difficult to pre-emptively dismiss a thought as being unsuitable for any true philosophy. While compatibility alone is not a sufficient condition for the inclusion of an idea, incompatibility serves as an absolute barrier. The text emphasizes the necessity of discernment and intellectual precision in philosophical synthesis.
Myšlenky a filosofování
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 18. 4. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
Myšlenky a filosofování
Myšlenky jsou ve vztahu k filosofii něco jako buňky nebo orgány v živém těle. Některé myšlenky jsou pro jinou filosofii (eventuelně třeba pro jakoukoli filosofii) nepoužitelné, jiné jsou natolik svébytné a samobytné, že mohou být „ukradeny“ a zapojeny do jiné filosofie. A zase ne do každé: do některých jiných filosofií ano, ale do jiných nikoli. Někdy je podmínkou převzetí jistá adaptace. Ale k tomu všemu je zapotřebí jemné vnímavosti, jemného smyslu pro to, jde-li anebo nejde-li o kompatibilitu. Pro budování pravé filosofie (o tom mluvil už Platón – orthé filosofia!) je tento jemný smysl naprostou nezbytností, ale není to nezbytnost jediná. Pokud je nějaká myšlenka použitelná pro stavbu nějaké (některé) filosofie, můžeme mluvit o tzv. filosofématu. Co je a co není filosoféma, lze někdy rozlišit až poté, když ho bylo použito některou z filosofií (pravých filosofií); z toho vyplývá, že předem je velmi nesnadné rozhodnout´, že to filosoféma není; a stejně těžké je rozhodnout, že se nějaká myšlenka nehodí a nemůže hodit pro vůbec žádnou (pravou) filosofii. – Snad je vhodné k tomu ještě dodat, že kompatibilita sama o sobě ještě rozhodně nestačí, aby nějakou myšlenku bylo možno v určité filosofii použít (zatímco inkompatibilita takové použití naprosto vylučuje).
(Písek, 100418-3.)