This text examines the ontological status of stars, questioning whether they can be considered subjects or individuals. Although stars are formed by gravity and sustained by nuclear reactions, the author argues they lack a true center or common "interior" that would transform them into a unified whole. While a star is more than a mere pile of matter, it is not an organism; it lacks the "totalizing" nature found in living beings. Although stars utilize feedback loops to maintain equilibrium, these processes are purely physical rather than biological. The text contrasts the "wholeness" of stars with the inherent unity of atoms and subatomic particles, concluding that stars are more like centrally non-integrated heaps or flows—similar to lava—than organisms. It also critiques philosophical perspectives, such as those of Pierre Teilhard de Chardin, that attribute subjectivity or "natural unity" to inanimate matter. Ultimately, stars are presented as complex physical phenomena that, while sophisticated in their feedback mechanisms, do not possess the characteristics of a true subject or a living individual.
Hvězdy nejsou subjekty
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 24. 4. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
Hvězdy nejsou subjekty
Gravitace, tj. síla působící „zvenčí“, způsobuje zahušťování plynné i neplynné hvězdné látky až po vznik proto-hvězd, které se stávají hvězdami, když se uvnitř hvězdy spustí thermoreakce; hvězda pak začíná svítit. Hvězdy se něčím podobají, ale také se vždy něčím od sebe liší, a tak se podobají, ale také liší procesy, které ve hvězdách probíhají. Podle všeho, co zatím o hvězdách a jejich vývoji víme, jde o procesy, založené na vzájemných reakcích jader atomů, které však nemají žádné své centrum, žádné společné „nitro“, které by z nich mohlo „udělat“ celek. Hvězda není žádná pouhá hromada, ale není to pravé „individuum“; není to vlastně ani analogie biotopu, jakým je třeba les, je to spíš něco jako láva vytékající po výbuchu sopky. Je pravda, že v chování hvězd najdeme takové „vynálezy“, jako jsou různé zpětné vazby, důležité pro udržování jistých typů rovnováhy, ale tím mohou třeba organismy pouze připomínat. Život nemůžeme hvězdám připisovat, nejsou pro to žádné důvody (krom dojmů a pocitů). Pokud bychom přece jenom hvězdám chtěli jakousi „celkovost“ přiznat, museli bychom ji přísně odlišit nejen od celkovosti, jak ji známe u živých bytostí, ale také od zcela jiné, ale nepochybné „celkovosti“, jak ji poznáváme u atomů a subatomárních částic. Podobnou potíž ovšem budeme mít s aplikací myšlenky „subjektu“: přiznáme povahu subjektu každému atomu? (Tak to činil Pierre Teilhard de Chardin, byť mluvil o „unité naturelle“. Podobně již před ním Němec, který zas užíval termínu „Person“. A dokonce v případě, že by se ukázala oprávněnost chápání atomu jako subjektu, zůstala by otázka chápání hvězda jako atomu nadále velmi problematickou – hvězdy daleko spíš připomínají zvláštním, ale zřejmě nikoli centrálně integrovaným způsobem se chovající „hromady“ než „organismus“.)
(Písek, 100424-1.)