This text critically reflects on a remark by Jan Patočka, who once suggested that the author should more systematically "exhaust the issue" of his research topics. The author examines this metaphor and finds it misleading, as it evokes the image of a mineral deposit that must be fully excavated and brought to the surface. Against this static conception, the author posits a dynamic vision in which every theme and philosophical problem refers to what is yet to come and what is not yet fully present. He argues that given the openness of the future and the continuous process of emergence, it is impossible to truly exhaust any topic. The text thus challenges the ontological assumptions underlying Patočka's phrasing and emphasizes that philosophical inquiry relates to an open horizon that cannot be reduced to a closed volume of information or facts. It represents a profound reflection on the nature of thought and its relationship to temporality and being.
Vyčerpat téma
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 5. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
Vyčerpat téma
Jan Patočka kdysi o mně napsal do posudku pro Filosofický ústav (kvůli zařazení do ranku vědeckého pracovníka), že časopisecké studie, které jsem publikoval, byť četné, „neposkytovaly dost místa jeho schopnostem systematicky vyčerpávat problematiku“, a vyslovil naději, nové zařazení „mu nepochybně umožní, aby také po této stránce ukázal, co dovede“. Už tenkrát mne zarazila formulace „systematicky vyčerpávat problematiku“, eventuelně lze také říci „téma“. Zajisté tu jde o metaforu, ale po mém soudu je to metafora zavádějící, protože sugeruje, jako kdyby ona problematika nebo ono téma představovaly něco jako minerální ložisko, které je třeba vykopat a vynést na povrch nějakého dolu. Patočka nedospěl k tomu, že každé téma, každý problém i širší problematika se vždycky a nutně vztahují k tomu, co ještě není, co teprve přichází, ale nikoli tak, že by to už předtím někdy celé „bylo“. Právě proto je přímo absurdní mluvit (a myslet) o tom, že by bylo možno něco takového z té budoucnosti, kde to (ještě) není (tj. kde to ještě ani v té budoucnosti není, pokud by někdo chtěl trvat na tom, že v té budoucnosti přece také „něco“ musí být), nějak „vyčerpat“, ba třeba jen částečně „vyčerpávat“.
(Písek, 100502-1.)