This text explores the fundamental relationship between truth and reality, challenging the traditional prejudice that reality exists independently of its context. It argues that no entity can be understood in isolation, as its very existence is co-constituted by its relationships with other entities and the world at large. This interconnectedness means that an object's reality is defined by how other entities react to it. While acknowledging Bishop Berkeley’s principle that "to be is to be perceived," the author critiques its limited scope and the reduction of interaction to mere perception. Instead, the text proposes that every interaction is inherently both an action and a reaction. By shifting the focus from static being to dynamic relationality, the document offers a nuanced ontological perspective where truth is found in the totality of relations rather than in isolated facts. Reality is thus a process of mutual constitution and responsiveness within a broader environmental framework, where entities are defined by their active participation.
Pravda a skutečnost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 16. 7. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
Pravda a skutečnost
Prvním předpokladem správného (pravého) přístupu k problému „pravdy“ je opuštění tradičního, ale hrubě mylného předpokladu (ergo předsudku), že skutečnost prostě jest, tj. že je tím, čím jest a jak jest, bez jakéhokoli vztahu k čemukoli jinému. To znamená, že podle tohoto předsudku taková „skutečnost“ zůstává tím, čím je, i když ji vytrhneme z jejích reálných (skutečných) souvislostí, tedy z jejího okolí, prostředí, dokonce jakoby ze světa vůbec. Tak tomu ovšem zdaleka není, protože vztahy každé skutečnosti („reálné“ jednotliviny) k ostatním skutečnostem („reálným“ jednotlivinám) jsou nejen četné, ale zejména je jimi každá taková jednotlivina ve své skutečnosti (uskutečněnosti) spolukonstituována, neboť je pro ně jen tím, nač dovedou reagovat. V tom smyslu lze přiznat Berkeleymu jistou omezenou oprávněnost, když trval na tom, že esse est percipi; chybou je pouze ona redukce reagování na pouhé percipování, jako by každá percepce nebyla nutně zároveň akcí a ovšem i reakcí.
(Písek, 100716-1.)