The text examines the concept of randomness and its relationship to planning and intentional action. The author points out that in common understanding, chance is often perceived as something marginal or disruptive; however, within certain contexts, particularly in games or complex programs, it can fulfill a fundamental and positive function. To distinguish insignificant chance from a functional element, the author proposes using the term "contingency." Contingency represents a form of randomness that is consciously integrated into a system, potentially even intentionally provoked, and carries the potential to become a pivotal element if correctly recognized and utilized. The reflection thus aims to differentiate between two phenomena: simple chance as a potential error and contingency as a meaning-making factor. The text emphasizes that the ability to work with unpredictable events and transform them into opportunities is key to understanding dynamic structures where randomness becomes an integral part of a higher order or creative process.
Nahodilosti a „plánování“ / Kontingence
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 19. 9. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
Nahodilosti a „plánování“ / Kontingence
Obvykle se na nahodilosti díváme jako na něco okrajového, nedůležitého, a v některých případech dost rušivého. To ostatně naznačuje už to slovo, to pojmenování, alespoň v běžném jazyce. Jen ve výjimečných případech si lidé – a to už odedávna – důležitost nahodilostí uvědomovali a stejně ne vždy plně (a asi nikde to nebyli všichni, kdo si to uvědomovali). Lidé si už ve starých dobách také hráli, a v některých hrách má náhoda a nahodilost významné místo; některé hry jsou na nahodilostech přímo postaveny. Ale nahodilosti mohou mít za určitých okolností či spíše tam, kde jsou zapojeny do nějakého „plánu“ či „programu“, docela zvláštní, pozitivní funkci. V takových případech mohou (a někdy vysloveně musí) být také „naplánovány“, musí se s nimi nejen počítat, ale musí být jakoby „vyprovokovány“, vyvolávány. A pak je užitečné jako jejich pojmenování méně užívat slov „náhoda“ a „nahodilost“, ale zatím méně zatíženého termínu „kontingence“. Tak si umožníme rozlišit dvojí skutečnost resp. dva fenomény: jednak skutečnou náhodu či nahodilost jako něco bezvýznamného (a s vědomím, že to taky může být náš omyl), jednak kontingenci jako něco, co by se mohlo stát něčím významným, někdy dokonce stěžejním, ovšem kdyby to bylo rozpoznáno a (třeba dokonce opět „náhodně“) uskutečněno.
(Písek, 100919-3.)