This text explores the relationship between life and its environment, criticizing the reductive understanding of this bond as mere metabolism or material exchange. The author argues that living organisms, especially humans, are deeply integrated into their surroundings through complex interactions. For humans, this dependency is most evident in the early stages of life, where the quality of the environment—particularly the social and familial sphere—is crucial for becoming truly human. This environment is not merely a set of physical conditions but consists of the investments, expectations, and hopes of others who pass on their programs and plans to the new individual. The article asserts that the concept of environment must transcend biological survival and be viewed through cultural, mental, and spiritual lenses. Only within this broader context can one grasp the full scope of human existence and the significance of social bonds, which serve as both a foundation for development and a source of potential psychological pressure.
Život a prostředí
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 4. 10. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
Život a prostředí
K charakteristice „života“ náleží také to, že je možný pouze díky přijímání energie a „živin“ z okolního, tedy vnějšího světa (a k tomu ovšem nutně náleží také odkládání nežádoucích nebo přebytečných látek zpět do okolí, eventuelně také jisté zbytečné resp. neplánované ztráty některých forem energie i některých produktů, a někdy dokonce jejich plánované ukládání v zájmu nebo k dobru jiných jedinců). Obvykle se mluví o tzv. látkové výměně, metabolismu, ale to je termín, jenž svým významem silně ochuzuje, redukuje bohatost vztahů mezi jednotlivými organismy a jejich prostředím. Toto ochuzení se stává nepřehlédnutelným (a také neomluvitelným) na vyšších úrovních – a přímo neodpustitelným v případě člověka. Právě člověk je víc než i ti nejvyšší (ovšem co je tu „mírou“?) živočichové v prvních dobách svého života závislý na druhých lidech a na podmínkách, v nichž se má rozvíjet. Pochopitelně tomu není tak, že by byl „produktem“ svého okolí či prostředí, ale kvalita tohoto prostředí je mimořádně důležitá pro to, aby se rozvíjel správným směrem, aby se stával vskutku „člověkem“, A to právě není možné bez kontaktu s jinými lidmi, se společenstvím (třeba malým, zejména rodinným), bez navázání důvěryhodných a relativně pevných vztahů s docela určitými osobami (matkou, otcem, sourozenci, dalšími příbuznými, sousedy a jejich dětmi atp.). To vše je možno chápat nejen jako potřebu“ každého lidského individua, ale zároveň jako jakousi investici nejbližších (a případně i vzdálenějších) lidí do nového jedince, od kterého nejen jeho nejbližší, ale i celé větší společenství a vůbec celá společnost také něco očekávají, do kterého vkládají svá očekávání a své naděje, jemuž předávají své programy a plány, na jejichž naplnění sami nestačí – třeba už jen z časových důvodů. Právě tato očekávání mohou hrát v některém lidském životě mimořádnou roli – někdy ovšem mohou vést i k nadměrnému zatěžování a depresím. Jak je vidět, musíme k onomu tzv. „prostředí“ vždycky přihlížet i v rovině kulturní, duševní, myšlenkové a duchovní; nikdy se nesmíme smířit s redukcí na bezpodmínečné potřeby předpoklady pouhého přežití a dostačující „úživy“.
(Písek, 101004-1.)